Konečně je 1. září a já jedu do Bradavic.
Vůbec jsem nemohla dospat,takže jsem byla na nohou už od 8 ráno,což je brzy na to že vlak jede až v 11 hodin.
Moje první kroky vedly do koupelny, kde jsem se vysprchovala a provedla ranní hygienu. Oblékla jsem si mudlovské oblečení, protože do hábitu se převléknu až ve vlaku. Schody jsem sjela po zábradlí(pozn. aut.: vůbec nevím jestli ta věta dává alespoň trochu smysl, tak mě prosím neukamenujte), mířila do kuchyně na snídani. Teta ještě spala,takže jsem začala připravovat míchaná vajíčka a u toho jsem si pobrukovala jednu mudlovskou písničku.
Najedla jsem se, a jelikož jsem měla ještě tak hodinu čas, a měla sbaleno, rozhodla jsem se že si půjdu zastřílet z luku.
Došla jsem s lukem v ruce a toulcem šípů na zádech na malou mýtinku, kde bylo i čiré jezírko ve kterém se o prázdninách ráda koupu.
Střílela jsem asi třištvrtě hodiny do terče, který mám schovaný u skalky,která je za jezírkem a jsou tam keříky. Když jsem mířila domů tak mi došlo že bez střílení to v Bradavicích nevydržím, takže když jsem vešla do našeho menšího domečku, tak jsem mířila rovnou za tetou, aby mi mohla zdvojit kufr, do kterého bych dala luky, šípy a terče.
Vyšla jsem schody do patra a potichu vešla do tetiny ložnice, kdyby náhodou ještě spala. Ale nebylo tomu tak, teta se děla na posteli a v ruce držela fotku na které byla ona a má mamka. Obě se usmívaly a mávaly.
,, Dobré ráno teto."
,,Ahoj Nat." Odpověděla mi s povzdechem.
........................................
Bylo třištvrtě na jedenáct. Hodila jsem na sebe kabát, boty a vyšla před dveře odkud jsme se přemístily na nástupiště 9 3/4. Když jsem se rozhlédla a uviděla majestátnou červenočernou lokomotivu, tak jsem potěšeně vydechla.
,,Tak moc se těším." Vydechla jsem směrem k tetě.
,,Určitě se ti tam bude líbit a najdeš si kamarády"
Obejmula jsem ji. ,,Budeš mi chybět" povzdechla jsem si.
,,Ty mně taky, ale budeme si psát na to nezapomínej. A nezapoměň si hlídat ouška." Pousmála se a upravila mi vlasy.
,,Ahoj" rozloučila jsem se a vydala se k zavazadlové části abych si odložila kufry.
..........................................
Jdu uličkou, která se začínala plnit studenty a jelikož jsem nechtěla otravovat Lily tak jsem si našla samostatné kupé úplně vzadu.
Sedla jsem si a vytáhla knížku o elfech a jejich schopnostech.
Tu knížku mám ráda a čtu ji už po několikáté, díky tomu jsem ,, přišla" jaké schopnosti mám.Začetla jsem se tak moc že jsem ani nepostřehla že se vlak rozjel a, že někdo otevřel kupé.
,,Ehm.'' Poplašeně jsem sebou škubla, když si někdo odkašlal. Vzhlédla jsem od rozečtené knihy a všimla si nervózně postávajícího chlapce, který měl obličej posetý jizvami, řekla bych, že je vlkodlak, protože jestli ano tak i když ho neznám tak ho lituju.
,,Ahoj, všude jinde je plno mohli bychom si prosím s kamarády přisednout?"
,,Jistě rráda se sesssnámím." Odpověděla jsem mu trošku s francouzským přízvukem, protože jsem ještě neuměla dokonale anglicky.
Strčil hlavu do uličky a zavolal na své kamarády, aby přišli sem.
Ten kluk s jizvama si sedl naproti mně a vedle něj kluk s brýlemi a vlasy snad do všech světových stran, vedle mě si sedl asi nejhezčí kluk z těch tří s vlasy po ramena a bouřkovýma očima a vedle něj malý, obtloustlý kluk, který něco jedl.
,,Jinak jmenuji se Remus Lupin." Promluvil po chvíli trapného ticha chlapec s jizvami.
,,Já jsem Peter Pettigrew." Zahuhlal s plnou pusou obtloustlý kluk.
,,Jméno mé je James Potter." Ozval se po chvilce kluk s brýlemi a vlasy do všech stran, jako by skladal báseň. Musela jsem se uchechtnout.
,,Sirius Orion Black, jakože jsem si tě nikdy nevšiml takový vlasy nejdou přehlédnout krásko." Druhou část věty řekl zamyšleně.
,,Jssem tu nová." Odpověděla jsem.
,,No...nevypadáš jako prvák."
,,Taky še ne, nastupuji do šestého ročníku." Řekla jsem se smíchem, ,,jinak mé jméno je Neytiri Aveline. A omluvte mě angličtinu musím dopilovat a někdy se přeřeknu."
,,Ty jsi z Francie že, prý je tam škola jménem Krásnohůlky," zeptal se James.
,,Ano je to skvělá škola." Odpověděla jsem a začetla se opět do knížky.
Asi po dvou a půl hodinách jsem byla asi ve 3/4 knihy a všimla jsem si že už vůbec není vidět město a že jedeme planinami.
,,Co to vlastně čteš" zeptal se z nenadání Remus, až mě to zaskočilo.
,,O elfech a jejich schopnostech."
,,Já jsem taky četl dost knih o elfech dost mě to zaujalo, i když když se naštvou k nepříčetnosti tak se prý neznají a jsou schopni někoho i klidně zabít." Odpověděl Remus, a každý si zase hleděl svého.
.......................Takže po sto letech se zase ozývám a ano jsem hrozná a vím to😂 doufám že další kapitola vyjde co nejdříve a zatím ahoj.
Vaše Niky
![](https://img.wattpad.com/cover/207676886-288-k542257.jpg)
YOU ARE READING
New beginning... Marauders FF
FanfictionNeytiri je dívka, která žije se svojí tetou a chodí do Krásnohůlek ze kterých ji , ale pár dní před skončením pátého ročníku vyhodí. Dívka tedy přestupuje do Bradavic. Musí se tedy rozloučit s kamarády a taky jejím přítelem Erikem. Najde si nové...