Psací výzva 2020 ✅

Leden 2020 | prvotní nadšení

Cíl:  300 000 slov za rok 2020

Souhrn ledna:

Celkový počet napsaných slov za 31 dní: 34 475
Průměrný denní počet slov: 1 112
Nejméně napsáno (vyjma nuly) : 200 (23.1.)
Nejvíc napsáno: 2126 (27.1.)
Čas strávený psaní za celý měsíc (zhruba): 67 hodin
Průměrná doba psaní v jednom dni: 2 hod a 20 min
Původní měsíční předpoklad: 25 451 (o 9 024 slov víc)

Roční cíl splněn z 11,5 %

Mým největším problémem v lednu bylo to, že jsem se nemohla srovnávat s žádným předchozím výsledkem. Už někdy v prosinci jsem začala psát zhruba kolem jednoho tisíce slov denně, ale neměla zpracovaná žádná data a neměla možnost svůj progress porovnat. Tabulka byla úplně prázdná a když jsem viděla, kolik políček mi chybí a kolik jich budu muset během měsíce vyplnit, nebyla jsem si jistá, zda to vážně vydržím. Několikrát jsem během měsíce zaváhala. Byly tu dny, kdy jsem napsala málo, protože jsem se nedokázala přimět k tomu psát dál, což mě později mrzelo. 

Uvědomila jsem si, že tenhle měsíc je úplně první a že se s ním budu hodně v únoru srovnávat, takže jsem potřebovala nastavit nějakou laťku. Trošku mě děsilo, že bych hned první měsíc pohořela a ten další se potom obávala toho samého, proto bylo důležité začít dobře. 

Dneska tedy zkusím napsat něco o prvotním nadšení a jak si ho nadále udržet, protože právě to mě se mnou celý leden cloumalo. 

Známe to všichni, ne? Nadchneme se pro novou věc - věříme si v tom, neboť nevíme, že ve skutečnosti to nebude tak jednoduché, jak jsme si původně představovali. 

Na začátku se nám daří. Řekla bych, že tenhle příval motivace a energie vydrží asi tak týden a hned potom si uvědomíme, že jsme si možná ukousli moc velké sousto nebo tohle pro nás prostě není... To však nemusí být nutně pravda. Asi v půlce ledna mě polilo horko - "Terezo, ty seš magor. Víš, co sis vzala na bedra? Víš kolik tohle je? Jsou to tři Hry - zatraceně třikrát tolik, co má první díl..." 

Tohle uvědomení mě rozhodilo. Každý den napsat 820 slov, abych za rok těch 300 tisíc stihla. Každý den alespoň hodina nebo dvě psaní... Vůbec mi to předtím nedošlo, jak je rok dlouhý a to číslo velké. Fakt, jsem z toho měla hrůzu, protože jsem nechtěla zklamat sama sebe a být smutná. Uvažovala jsem, že to snad vzdám a budu si psát, jak se mi chce, ale pak jsem si řekla, že je to výzva a nebude to jednoduché - proto to vlastně dělám, aby otestovala svoje limity a dokázala si, že mám na to napsat takovou sumu. 

Jak si teda udržet tohle prvotní nadšení? 

1. Nepanikařit, pokud mě začnou opouštět síly a nevyčítat si neúspěch
Tohle nás potká asi všechny v začátku. Nepovede se nám to. Nenapsali jsme toho, kolik jsme chtěli a teď si to vyčítáme a přemýšlíme nad tím, proč se to stalo a jak se tomu vyhnout a zda to rovnou vzdát... 

Důležité je najít příčinu - proč jsem neuspěl? 
Něco nám stálo v cestě. Byl to nedostatek času nebo prokrastinace? Bylo to něco, co jsem mohl ovlivnit nebo se stalo něco, co je nad mé síly a nemohu s tím nic udělat? 

Neházet flintu do žita
To, že to nevyšlo teď, neznamená, že to nevyjde ani příště. Právě tohle se dá brát jako super motivace - tenhle měsíc jsem to nezvládl? Nevadí, další měsíc to zkusím zvládnout a nebo napsat aspoň o něco víc slov - i kdyby jen o jedno jediné, tak je to pořád pokrok vpřed!

2. Najít rovnováhu
Podle mě snad to nejtěžší na celém psaní. Vzal jsem si toho na sebe moc/vzal jsem si toho málo a můj cíl je kvůli tomu nedosažitelný nebo příliš snadný.

Méně je někdy více
Nejčastěji lidé pohoří, protože si na sebe naberou obrovskou sumu slov. Je mnohem lepší začít na malém počtu slov, než se přecenit a hned chtít napsat za měsíc román. Vždycky se dá přidat a hlavně to vypadá mnohem líp, když každý den napíšete o něco víc, než o značnou část méně.

3. Smířit se se svými současnými možnostmi
Tohle by možná mělo být ještě pod prvním bodem, ale chtěla jsem to vyzdvihnout jako samostatný bod, protože mi to připadalo důležité. 

Na všem špatném je něco dobrého.
Tahle věta je nejspíš to, co mi pomáhá, každý den napsat tisíc slov. 
I když mě opustí chuť psát nebo prostě jenom nemám náladu a jsem líná a tím pádem mám malé číslo k danému dni, řeknu si, že se vlastně nic nestalo. Ano, měla jsem ten limit dodržet, ale teď mám aspoň možnost další den napsat mnohem víc, než bych měla a dohnat ztrátu. Motivuje mě vidět vysoká čísla a ještě víc mě motivuje úbytek těch malých. I kdybych měla tabulku plnou nul a jen občas nějakou tu stovku, věděla bych, že se snažím a že to možná zabere ještě nějakou dobu, než tam všude budou ta čísla, co chci, ale pořád se posouvám. A to je to nejdůležitější - každé slovo se počítá. 

Nedívejte se na neúspěch jako na něco špatného, ale jako na překážku, kterou musíte překonat. 

Abych to tedy shrnula: Jak si udržet prvotní nadšení? 
1. Nevzdávat se a vytrvat 
2. Hledat v neúspěchu pozitiva
3. Připomínat si, co nás motivuje
4. Najít ve svém psaní rovnováhu
5. Hledat příčinu svého neúspěchu a pracovat s ní

Mám pocit, že jsem se do toho trošku ke konci zamotala, ale plánuji napsat ještě jednu samostatnou kapitolu na tohle téma v průběhu týdne a lépe se vyjádřit. Mám totiž pocit, že jsem se dostala v tomhle svém povídání hlouběji než jsem chtěla.