Archiv lidských duší ✔

1. Byl jsem všechno a zároveň nic

Každá obec, město, vesnice, má svou smrtku, nebo smrťáka. Stane se jím vždy ten, jehož konstelace data narození a smrti tvoří jedinečnou kombinaci. Tak jsem se smrťákem stal i já. Caleb Joe Bellanger.

Mladý sedmadvacetiletý muž, který byl pro vše špatné. Když se klátily holky, byl jsem jako první. Když se donesly nové drogy, byl jsem to já, kdo je testoval. Když se šlo krást, stál jsem v první lajně. Prostě hajzlík k pohledání, ač moje tvář byla přímo nebeská. Tělo mi zdobilo tolik tetování, že jste jen s námahou hledali původní barvu kůže. Chodil jsem zásadně v černém, potrhaných džínsech, mikině, kožené bundě a vysokých botách. To byla taková moje image. Rodina to se mnou vzdala už v pubertě a tak jsem rostl jako dříví v lese na ulici. Domů jsem se chodil prakticky jen vyspat a kolikrát ani to ne. Byl jsem všechno a zároveň nic. Přesto se pár kladných vlastností našlo. Ač by se mohlo zdát, že mi na životě až tak moc nezáleželo, nebyla to pravda. Na svém možná ne, ale pro ostatní bych se rozkrájel. Srdce, které jsem po většinu času pečlivě schovával, jsem měl na pravém místě. Život jsem měl rád a tajně doufal, že má rád i on mě. Když jsem potom poznal Lili, a zamiloval se do ní, chtěl jsem se celý změnit. Jenže než jsem tak stačil udělat, byl můj život ukončen zcela banálním kousnutím hmyzu. Jo, anafylaktický šok je svině.

Vždycky jsem byl přesvědčený, že se dostanu do pekla. Toho zlého, co jsem v životě udělal, bylo setsakramentsky víc než dobra. Přesto jsem tam nešel. Stal jsem se smrťákem a převzal kosu od muže, jenž tomuhle poslání sloužil posledních sto padesát osm let. Ani on, ani nikdo před ním nevěděl, kdo a kdy ho vystřídá. To se pozná, až když dotyčný zemře a objeví se kolem něj jakési zářivé světlo. Potom mají starý i nový smrťák jen jeden den na to, aby se vzájemně vyměnili a předali si pomyslný ‚revír'.

A tak jsem se jednoho srpnového dne stal smrťákem v mém rodném městečku Milledgeville a jeho blízkém okolí.