Když druhý den Týna přišla do školy, snažila se aby na sobě nedala nic znát. Když se na chodbě střetla s Jankem, tak hi nebyla schopna ani pozdravit. Byla z něho hrozně nervózní. Nějak přežila celý den. Po cestě autobusem domů ji však čekal výslech.
Ju: Týno?
T: ano?
Ju: co se stalo?
T: co by se mělo stát?
Ju: dneska si byla taková divná
T: to se ti jen zdálo
Ju: vy jste si něco udělali s bráchou? A nebo s Jankem ?
T: ne, nic se nestalo.
Ju: tak proč jsi dneska tak divná?
T: nevím
Ju: ok. Nebudu se v tom hrabat.
T: díky
Zbytek cesty už byl v klidu. Uplynulo pár dní a Týna i Janek už se z toho nějak dostali. Problém byl jiný. A to tento:
Jednoho dne se Týna vydala po škole za Jankem do kabinetu.
T: mužů?
J: ty můžeš vždycky
T: já už to dál nevydržím
J: a já snad jo?
To už ale Týna zamkla dveře. Hned se začala svlékat. Janek udělal to stejné. No a tak dále...
Když skončili, Janek se na Týnu pouze pousmál.
T: i když nechápu co jsem to právě udělala, myslím že srdce je důležitější než mozek.
J: takže co dál?
T: rozejdu se se Štěpánem
J: fakt?
T: jo. Ale co ty? Jsi učitel...
J: tak nikdo se to nemusí dozvědět.
T: tak to zkusíme.
J: tak jo.
To už se ale opět líbali.
