Když dodělali jídlo šli ke kozám. Týna Jankovi vysvětlovala jak to má udělat. Jankovi to nešlo a Týna dostala záchvat smíchu. Jenže v tom přišel Štěpán.
Š: miláčku?!
T: čau, co potřebuješ?
Řekla stále se smějící Týna.
Š: říkala si že máš moc práce! Ale očividně ne..
T: už jsem ji dokončila. Janek mi se vším pomohl.
Š: jo tak Janek!? A nechce tady páníček profesůrek zažít třeba něco jako box?!
T: Štěpáne klid! Nic se nestalo! Normálně si povídáme.
Š: jen aby....
Když už nemáš práci tak pojď chvíli za mnou. Něco ti potřebuji ukázat.
T: tak dobře. Janku už taky můžeš jít.
J: tak zase někdy...
To už Týna šla i se Štěpánem ruku v ruce. Štěpán ji vedl směrem k pokojům.
Otevřel dveře a rychle je zavřel s zamknul. Sedli si ke stolu a začali.
T: tak co si chtěl probrat?
Š: měla bys mi nějak dokázat že si s ním nic neměla. A že mě pořad miluješ.
T: jako jak?
Š: tak třeba tak...
A Štěpán Týnu políbil. Hluboce a dlouze.
T: tak? A co třeba tak?
Týna si sedla obkročmo na Štěpána, který pořad ještě seděl na židli. Chytla ho za tvář a políbila ho. Štěpán spolupracoval. Vysadil Týnu na stůl a postupně ji sundal veškeré oblečení. No a dál......
Když skončili oba se oblékli. Štěpán se musel vrátit do lihovaru a tak se Týna vydala taktéž jinam. Když vyšla z pokoje viděla Janka který se zrovna otáčel za Štěpánem. Když se otočil k Týně, prohlédl si ji.....
J: Týno já nejsem blbej ani slepej.
T: to taky nikdo netvrdí.
J: to tričko co máš na ruby si můžeš dát správně. Já nepotřebuji vědět že sis užívala chvilky s tím tvým ...tam tím...
T: Štěpánem
J: jo no...
T: nehroť to tak. Pořád si jen můj učitel a do mého soukromí ti nic není.
J: jo jasně, už jdu....
Zvedl ruce na znamení ,,vzdávám to" a odešel.
