Když přijely na statek, Sylva šla k sobě. Věděla že Týna potřebuje soukromí. Týna šla do pokoje, zamkla se a brečela. Brečela nejméně hodinu. Potom se odvážila vyjít ven. Šla si dát něco k jídlu, protože od rána nejedla.
T: Běto uděláš mi vajíčka prosím?
B:hned to bude
T: děkuji
B: Týno přede mnou to nemusíš skrývat
T: co?
B: já vím že jsi těhotná
T: jako...?
B: nezapomeň, že moje ruce dokážou mozku poradit vždycky
T: vlastně no....
B: ale nikomu to neřeknu neboj
T: dík
Den uběhl jako voda Týna už byla trochu klidnější. Věděla co chce. Musí se rozejít se Štěpánem! Druhý den, když šla k Julii, aby šli na zastávku, rozhodla se mu to říct.
Š: copak potřebuješ Týno
T: chtěla bych si s tebou promluvit... o samotě
J: vždyť už jdu...
Š: tak co jsi chtěla?
T: Štěpáne...já se s tebou rozcházím
Š: cože?! Proč?! Kvůli čemu?!
T: ne čemu, ale komu. Prostě jsem se zamilovala do někoho jiného.
Š: tak jo
T: tak jo?
Š: upřímně...já taky...už delší dobu
T: ale měl bys něco vědět...jsem těhotná
Š: co?! Jako se mnou?!
T: pravděpodobně
Š: jo tak ok. Ale vychovej si ho s tím svým novým. Já děti nechci.
T: děkuji že mě respektuješ
Š: prosím
Ve škole šla Týna hned před první hodinou za Jankem.
T: Janku...mám pro tebe jednu zprávu
J: dobrou, nebo špatnou ?
T: nevím..to uvidíš
J: dobře ...
T: jsem těhotná! Asi se Štěpánem ...
J: co? Vážně?
T: jo. Nechci ti to tajit s pochopím když se mnou nebudeš chtít být.
J: neblázni! Proč bych s tebou neměl být. Za prvé...třeba je to dítě moje s za druhé tě miluju! A to s dítětem i bez něj!
Políbili se a objali.
A to je KONEEC.....
Žili spolu šťastně až do smrti...
(tak co, trocha pohádky neuškodí)
