Every time we met (old Version)

5. Good night

|Kai|
|10. říjen|

To že Yoongi souhlasil Kaie vážně překvapilo, vzhledem k tomu že se skoro neznali, -ale pravdou bylo že ho přemlouval a Gi se vážně bál hromů a blesků, takže to tomu napomohlo-.

Ne že by si snad chtěl stěžovat, to vůbec, takhle totiž měl šanci dále nenápadně pozorovat roztomilého kluka vedle něj na gauči, jak se ztrácí v jeho mikině když se dívali na film, ale vzhledem k tomu jak na něj Yoongi dříve reagoval, to prostě nečekal.

"Potřebuješ něco?" Ozval se z ničeho nic tichý hlubší hlas vedle něj. Překvapeně zamrkal, jak ho Yoongi vytrhnul z přemýšlení.

"Ugh...?" Dostal ze sebe inteligentně, než mu došlo na co se ho vlastně ptal a rychle pokračoval. "Ne ne, nic." Nervózně se zasmál a Yoongi ho probodl podezřívavým pohledem.

"Tak proč si na mě tak zíral?" Zvedl jedno obočí a Kai si odfrknul.

"Nezíral sem!" Řekl trochu uraženě. Jen jsem se rozplýval nad tvou krásou a neskutečnou roztomilostí. Řekl si v hlavě, to ale v žádném případě nemohl vypustit nahlas. Protože i když byl Yoongi o hodně menší než on, byl si jistý že kdyby ho dostatečně naštval, přepral by ho s jednou rukou za zády, -a to bylo co říct s jeho tenkýma ručičkama, ale malí lidé mývalí problémy s agresí-, nebo hůř, mohl by si to rozmyslet a odejít, i když už dávno padla tma a hodiny odbily jedenáct. Byl si ale jistý že jeho slova by ho vážně mohla naštvala natolik, že by to byl schopný udělat.

"Ahh...to je jedno..." Povzdechl si Yoongi a zase odvrátil pohled k obrazovce a unaveně zamrkal. Kai si v hlavě oddechl, bude ještě pár dní žít. Pak se ale narovnal z pololehu a znovu se na něj podíval.

"Už skoro spíš..." Konstatoval a v hlavě si opět říkal, jak rozkošný je a že jeho ospalost byla pravděpodobně důvodem proč jeho dřívější pohledy přestal tak rychle řešit. "Půjdem už spát, ne?"

Yoongi na něj zamžoural a pak s tichým zamručením kývl. Kai mu nabídl ruku, aby mu pomohl vstát, on jí ale jen odstrčil a zvedl se sám a vydal se o patro víš. Kai se tiše uchechtl a vydal se za ním. Vypadal jako by byl náměsíční, když vešel do jeho pokoje a začal ze sebe neohrabaně stahovat mikinu.

"Nech si jí na sobě, aby ti nebyla v noci zima." Zastavil ho Kai, vzal lem mikiny a zase mu jí stáhl dolů.

"Tak jo..." Vydechl unaveně Yoongi, pravděpodobně moc slabý na to, aby mu odporoval a vydal se zase ke dveřím.

"Kam jdeš?" Zvedl nechápavě obočí Kai a sledoval ho jak se malátně otočil. Ten kluk moc dobře nespal minimálně několik dní, aby byl takhle mimo, problesklo Kaiovi hlavou a nad tím se lehce zamračil.

"Na gauč?" Hlesl tázavě Yoongi a v dlaních žmoulal rukávy mikiny. "Jen jsem ti chtěl vrátit tu mikinu, moje triko je určitě už suchý-"

"Ta mikina už je tvoje, to zaprvé." Přerušil ho s úsměvem Kai. "A nenechám tě spát na gauči, sou tu dva pokoje? Pojď." Vzal ho lehce za rameno a odvedl ho do protějšího pokoje.

"Kdyby něco, sem naproti. Koupelna je hned vedle, ale vzhledem k tomu že usínáš ve stoje to nech radši na ráno." Otevřel dveře do většího pokoje s klavírem a lehce se usmíval nad tím jak se Yoongi rozhlížel.

"Máš klavír, huh...?" Zašeptal.

"Jo, a ještě pár nástrojů. Klidně ti je ráno ukážu." Nabídl mu a ani si neuvědomil jak automaticky také ztišil hlas.

"Promiň že jsem tak...mimo. Včera jsem moc nespal a teď to na mě nějak dopadlo..." Přiznal potichu Yoongi a sklonil hlavu.

"To mi došlo a asi ani pár dní předtím co? Neřeš to a běž spát." Jemně ho popostrčil k posteli a Yoongi se na něj unaveně vděčně usmál, z čehož Kaie zašimralo v břiše.

"Dík..." Špitl jen a pak se došoural k posteli na kterou se svalil jak špalek. "Dobrou noc." Zahučel do polštáře a Kai se tiše zasmál.

"Dobrou. Snad se ti dnes bude spát líp." Popřál mu nazpět a potichu zavřel dveře. Už jen skrz škvíru mezi dveřmi zahlédl jak se zamotal do peřin.

Nad tím se znovu tiše uchechtl, došel se rychle osprchovat a pak zalezl do postele taky.

...

|11. říjen|

Uprostřed noci ho ale probudil jakýsi zvuk. Trvalo mu docela dlouho než mu došlo že to není bubnování kapek o střechu, ale tichoučké klepání na dveře.

Nemotorně se zvedl a došel k nim. Otevřel zrovna v moment co se Yoongi otáčel, aby se vrátil zpět do svého pokoje.

"Yoongi? Děje se něco?" Zeptal se rozespale a promnul si oči. Najednou se kolem něj obmotaly ruce. Překvapeně zamrkal a shlédl dolů, srdce mu vynechalo úder.

Yoongi se tiskl k jeho hrudi, jakoby na tom závisel jeho život a jeho tělo se otřáslo pod zadržovanými vzlyky. Kai cítil jak mu v místě kde má Yoongi tvář, vlhne triko. Plakal.

"Gi...Co se stalo?" Vydechl tiše a jemně ho pohladil po vlasech. S tím dotekem ze sebe Yoongi vydal první vzlyk.

"Nic..." Vydechl tiše a zadržel další. Kai si tiše povzdechl a natiskl ho na sebe.

"Chceš být tady? Abys nebyl sám?" Nabídl jsem mu a on po chvíli trhaně kývnul. Odmítal ho ale pustit. Kai si tiše povzdechl a vzal ho do náruče, tak ho odnesl do postele. Vypadal jakoby byl náměsíčný.

"Je mi to tak líto..." Vydechl z ničeho nic Yoongi, když se od něj odtáhl aby obešel postel a mohl si lehnout vedle něj.

"Cože?" Nechápavě na něj pohlédl, ale Yoongi se nedíval na něj. Vypadalo to tak, ale spíš se koukal skrze něj. Oči měl zalité slzami.

"Mrzí mě to... tak moc..." Vydechl zlomeně. Jakoby byl stále ve snu. Kai si tiše povzdechl a lehl si vedle něj, načež si ho přitáhl do náruče.

"Už bude dobře...jsem tady..." Špitl mu do vlasů a on se k němu natulil a než to stihl zaznamenat, znovu usnul.

Myslel si že kdyby vedle něj Yoongi jednoho dne měl usínat, tak by byl nejspíš šťastný protože se mu zatím vážně líbil. Ale když se mu teď choulil v náruči a slzy mu zasychaly na tvářích, tak se akorát cítil špatně.

Chudák pravděpodobně ani netušil co dělá když klepal na jeho dveře. Byl vyděšený a chtěl někoho u sebe. Asi nebude nadšený až se ráno probudí vedle něj, ale to teď bylo jedno. Víc si k sobě modrovlasého kluka ochranářsky přitiskl a po chvíli usnul.

Probudil se když už venku svítalo. Po oknách stékaly poslední kapky, které se leskly ve slunečním světle. Yoongi stále spal vedle něj, rozcuchaný, objímajíc jeho ruku. Už se neklepal jen tiše klidně oddechoval. Kai ho jemně pohladil po vlasech. Vypadal teď tak zranitelně, když se nemračil a nevrčel. Zajímalo by ho co to v noci mělo znamenat.

Opatrně vyprostil ruku z jeho sevření, aby ho nevzbudil, načež k sobě Yoongi přitáhl jeden z velkých polštářů, který objal namísto něj a zavrtal do něj obličej. Kai se tiše zasmál, pak se vymotal z peřin, otevřel mu okno aby měl čerstvý vzduch a vydal se dolů do kuchyně.

Začal dělat lívance k snídani a k tomu si tiše pustil hudbu. Jemně se pohupoval do hudby když se z patra ozvala dutá rána, jak něco těžkého spadlo na dřevěnou podlahu, následované hlasitou salvou nadávek. Yoongi byl vzhůru.