Zůstaň věrný (Darry)

7.kapitola

Crrrrrrr
Zvonění ohlásilo konec poslední páteční hodiny a já měl další čtyři na přípravu na večer.
Proto jsem si zašel do knihovny, kde jsem si dělal úkoly.

Po chvíli jsem to musel vzdát, protože jsem se na to nemohl soustředit. Furt jsem musel myslet na to, jak si o hodině dějin Ron s Dracem něco šeptali. Draco se červenal a Ron se ohlížel jestli je někdo neposlouchá nebo jestli profesor stále žvaní ty svoje nesmysli o skřetech.

Zbalil jsem si všechny věci, půjčený knížky jsem dal spátky na svoje místo a šel do Nebervíru. Prošel jsem společenskou místností a zalezl do pokoje. V pokoji jsem hodil věci ke skříni a ani jsem si neuvědomil co dělám a skočil do postele salto. Při dopadu postel lehce praskla a já měl zadek lehce v úrovni země.

„Sakra. Mám dojem, že se Hermiona bude muset naučit nějaký kouzlo na  spravování postele.“ řekl jsem si a zalezl do Nevilovi postele (má ji nejčistější).

Najednou semnou někdo zatřásl.

„Vstávej, jdeme!“ zakřičel Ron a začal mě tahat za nohu z postele.

„Proboha pustmě. Ještě se praštím do hlavy a budu blbej.“

„Ne nebudeš.“ odvětil a pustil mě.

„Jak to můžeš vědět.“

„Protože blbej už jseš a pojď  nebo nám všechno vychlastaj.“ otočil se a odešel.

„Debil.“ zašeptal jsem.

„Já tě slyšel.“ zakřičel, já se zamračil a    ukázal na něj fakáč. Na to se jen zasmál a rozeběhl se společenkou ven na chodbu a ke komnatě. Já samozřejmě nemohl zůstat pozadu a běžel zaním.

Seamus nás pustil do komnaty a já se rozhlídl. Všude byli poházený polštáře a pytle, kromě prostředku kde se tančilo. V jednom rohu byl udělaný bar ke kterěmu jsem s Ronem hnet vyrazil.

„Čau, konečně jste se ukázali.“ pozdravi nás Dean a nalil nám do skleniček ohnivou wisky.

„My bychom přišli dřív, ale to by muset tady náš vyvolený chtít vstát.“

„No jo, Harry, proč máš rozbytou postel?“ zeptal se Dean.

„Skoušel jsem dělat parkur.“

„Párk-co?“

„To je Rone, taková mudlovská zábava, to bys nepochopil.“ vysvětlil jsem mu a kopl do sebe wisky a nechal se nalít další.

Po půl hodině jsem byl už dost opilej a  Ron s Drackem, který za námi pochvíli přešel, nebyli pozadu. Najednou Ron vyskočil na stůl, který jsem si ani nevšiml že tam byl a začal tančit. Pak se zatvářil vážně, seskoči dolů popadl Nevila za ruku.

„Hej! Po-poslouchejte!“ zakřičel a znova si stoupnul na stůl a pomohl poloopilému Nevilu za ním.

„Chci j-jen říct, že t-tady Nevílka strašně miluju!“ a stěmi slovy začal Nevila vášnivě líbat.

Všichni začali tleskat, ale myslím že vůbec nevěděli o co se jedná.
Nevim proč, ale při pohledu na ně  se mi vybavili dvě gorili , jak si vybírají navzájem z chlupů brouky.
Potom co mě tohle napadlo se mi udělalo trochu nevolno a ještě se to zhoršilo když Ron začal mačkat Nevilův zadek.

„Budu zvracet.“ řekl jsem si a vyběhl na chodbu. Tam bylo mnohem líp a díky chladu se mi i ulevilo, proto jsem se pomalu vydal k Nebervíru.

Řekl jsem si, že bych si to mohl prodloužit a zahl do chodby která vedla na druhou stranu.
Už jsem byl skoro na místě kdyš jsem uslyšel kroky.
Rychle jsem se schoval za sochu, která tam byla a čekal až ten někdo odejde, ale on se zastavil u okna kousek odemě. Po chvíli jsem uslyšel další kroky, které se zastavili taky u okna.

Už delší dobu bylo ticho tak jsem se rozhodl že vykouknu a ......

„No do prdele.“

Tak konečně další kapitola.
Doufám že si to doma všichni užíváte.
Budu ráda za komentář, abych věděla jestli má cenu dál psát.