2.kapitola

445 25 4
                                    

Na nástupišti bylo jako každý rok narváno, všude pobýhly děti co se loučily s rodiči, nebo výtaly s kamarády, které neviděli dva dlouuuuuuhé měsíce.

Snažil jsem se procpat tím mumrajem k vaku, ale najednou mě někdo zatahal za tryko. ( to které má každý rok 😂)

Když sem se otočil uviděl jsem ubrečenou holčičku, nejspíš šla do prvním ročníku.

„Copak se ti stalo?“ zeptal jsem se.
„J-já s-se zt-tratila.“odpověděla mi a znova se rozbrečela.
„To bude dobrý, najdeme tvoje rodiče.“ konejšil sem jí
„Co se jí stalo?“ řekl nekdo zamnou a já se lekl. Otočil sem se a uvyděl Draca.
„Stratila se,“ odpověděl sem a otočil se za ní „kdes je naposledy viděla?“
„Š-šla jesem p-přepáškou a p-pak jsem j-je už n-neviděla.“
„Tak se půjdeme podívat k přepášce.“ navrhl jsem a ona přikývla.
Chytl sem jí za ruku a otočil se na Draca.
„Můžeš jít zatím najít kupé.“
„No jo už jdu.“ otočil se k odchodu „Ale ať ti to dlouho netrvá.“
Nad tím sem jen mávl rukou a protlačil se spátky s holčičkou k přepášce.
„A jak se vůbec jmenuješ?“
„Adriana.“
„Můžu ti říkat Any?“
„J-jo.“vykoktala a pak vypískla. „Hele támdle jsou.“ Vyběhla za nima a táhla mě za sebou.
Pak mě pustila a obejmula se s nima.
„Vy jste ji našel?“ zaptal se její otec.
„Ano, byla u vlaku a řekla mi že vás vyděla naposledy u přepášky, tak jsme sem šli.“
„Mockrát vám děkujeme, ani nevíte jaký jseme měli strach.“
„Nemáte za co.“ usmál jsem se „Jestli vám to nebude vadit tak půjdu do vlaku a nechám vás se rozloučit.“
„Nebude a ještě vám mockrát děkujeme.“ řekla její matka.
Já zamával Any a vydal se hledat Draca.

Zůstaň věrný (Darry)Kde žijí příběhy. Začni objevovat