hvězdy nad New Yorkem (pozastaveno)

kapitola 1

     Je to týden od mámina pohřbu a doma je to vážně poznat. Tátu jsem za celou tu dobu nepodkal, ale vím, že mu může pomoct jen to, že bude sám a to chápu, protože to mám stejně. Ale pořád mi vrtá hlavou slib, který sem dal mámě. Musím tátovy říct, že jsem gay. Musím být v klidu, nemám se čeho bát. Zatím to všichni buď vzaly dobře, nebo to alespoň respektovali. Ale cítím, že to bude z nějakýho důvodu malér. Než si to stihnu pořádně rozmyslet, už klepu na dveře ložnice. „Co chceš?!" zavrčel táta.

     „Můžu s tebou mluvit, tati?" zeptal jsem se ho. Dveře se s vrzáním otevřely, což mi přijde dost divný, protože se to ještě nestalo. Vejdu do ložnice a málem se zabiju o hromadu lahví od alkoholu a rozmlácených talířů. Až pak si ho všimnu. Táta je rozvalený přes postel a já mám chuť se otočit a zdrhnout, ale je pozdě.

     „Tak co chceš?!" zařval na mě táta. Zalapal jsem po dechu. Nejsem zvyklý, že na mě řve i někdo jiný, než kámoši. Hlasitě polknu, sednu si na kraj postele a zamračím se, když ucítím pach, který připomíná nějaký levný noční klub.

     „No, víš..." odmlčím se a snažím si rozmyslet, jak pokračovat. „N-než máma u-u-umřela, slíbil jsem jí, že ti něco řeknu." Potřebuju si dát pauzu, nebo se rozbrečím. Pořád se mi blbě říká, že je mrtvá. Pak jsem si všiml, že na mě táta očima šlehá blesky. Jo, je to těžký pro oba... „Tati, já... já jsem gay." špitnu.

     „Můžeš to zopakovat? Asi jsem ti blbě rozuměl." zavrčí na mě.

     „Jsem GAY, tati!" vykřikl jsem na něj. Nemám rád, když kolem toho dělá někdo tolik povyku.

     Táta se chytil za srdce a v jeho očích vidím zklamání. „Takže já vychovával posranejch sedmnáct let buznu?! To nemyslíš vážně, že ne!" než stihnu cokoliv odpovědět, táta pokračuje. „Táhni z mí ložnice! Dneska tě už nechci ani vidět!" řve. Jen přikývnu a zdrhnu do svého pokoje. Když jsem byl uvnitř, zamknu a kliku jsem zablokoval židlí. Popadl jsem kytaru a začal jsem hrát náhodnou melodii, když jsem uslyšel, jak se o moje dveře rozbil kus skla. Máma sice říkala, že táta z homosexuálů moc natčený není, ale tohle jsem nečekal. Tohle bude ještě zajímavé.

     

     Od mého coming outu před tátou to jsou dva měsíce a můj život se začal dost měnit. Táta chodil míň do práce, až přestal úplně, zato chlastu v něm mizí víc a víc. Taky už pro něj nejsem Sebastian, Sebbie ani nic podobnýho. Jo, vždycky mě to vytáčelo, ale bylo to lepší než buzna, teplouš nebo špína... Taky si domů nesmím vodit kámoše, nebo já nemůžu k nim, protože jsem ostuda rodiny. Bože můj, co bych dal za to, aby si mohl pokecat s mámou, ta by mu to vysvětlila. Taky sem začal dělat něco, čím jsem vždycky opovrhoval. Jo, začal jsem se řezat. Vím je to blbý, ale ta bolest vážně pomáhá a je to lepší, než když po mně táta hodil sklenku od piva.

     Vracel jsem se ze školy a před našim bytem jsem do někoho vrazil. Už chápu, proč se nemá chodit se sluchátkama. Omluvím se a žena mi podá dva dopisy. Poděkuju jí, odemknu dveře a vejdu dovnitř. Táta není doma a já jsem za to víc než rád. Zvědavost mi nedá, otevřu dopisy a začnu si je číst. Ani jsem nedočetl první a už se mi začaly tvořit slzy. Rychle začínám číst ten druhý. To musí být nějaký vtip! To nesmí být realita!!! Oba jsou pro tátu, vyhazov z práce a výzva k vystěhování z bytu. Rozběhl jsem se do pokoje a v slzách jsem se zhroutil na postel.

     Táta se objeví až po pár hodinách, docela v klidu, ale jen co mu dám dopisy, rozpoutá se peklo. Řve po mně, že je to moje vina, že máma umřela. Že ho z práce vyrazili kvůli mně! A že nás kvůli mně vyhodili z bytu. Jako kdybych mohl za to, že se z něj stala ožralá troska. Jdu spát. Sice jsou čtyři odpoledne, ale jsem za ten měsíc víc než dost zničenej.

     Vzbudil jsem se ve tři odpoledne, naštěstí je sobota. Táta má trošku lepší náladu než včera a jen co se objevím v obýváku, oznámí mi, že se budeme stěhovat. Prý je to trošku horší než tohle, ale je to levnější. To nezní tak zle a z jeho chování doufám, že se uklidnil i ohledně mé orientace. Ale pak přijde ten kámen úrazu, když táta prohlásí: „Běž se sbalit, zítra se stěhujeme do Brooklynu!" 

     Já jen doufám, že se snaží o vtip....