Mistakes

1.Kapitola

Flashback

„Soff, pojď tam, bude sranda!” prosila mě Alexandra snad už po páté
„Řekla jsem, že ne.Rodiče mě nepustí, že?” Kouknu prosebně na oba rodiče vedle mě
„Přesně” hlesnou sborově
„Tak vidíš Alex!” vypláznu na Alex jazyk
„No, no, nikdy si ty zákazy nedodržela, ale teď jo?” Koukne na mě se zvednutým oobočím
Než stihnu odpovědět, ze zatáčky vyletí škodovka „POZOR!” Křiknu a rychle uskočím
Slyším už jenom nějaký výbuch a mnoho hlasů.A sanitku.Snad budou ostatní v pořádku!

„NE!” Vykřiknu a z očí se mi hrnou slzy „P-pro..sí-ím n-n-eee..” vysekám  ze sebe přes vzlyky schoulená do bezpečného klubka.Nikdo z nich nepřežil.Ani rodiče, ani Alex.Nestihli uhnout, ale já ano.Mohla jsem aspoň někoho z nich strhnout!
Jediné mé naděje byly mé dvě kamarádky a Michael.Michael mě opustil měsíc po té nehodě,což mě strhlo ke dnu ještě více.Proto jsem se zkoušela zabít, několikrát.Tím myslím 5x.Bělidlem, žiletkou, oběšením, skokem z okna a utopením + Při té něhodě jsem mohla úplně v klidu umřít, ale prostě NE! Nevím proč to nejde, ale už jsem to vzdala.Kamarádky mě kvůli tomu opustily.Možná se mi taky podaří umřít jako oni.Díky autu, ale náhodou.Můj "strážný anděl" nade mnou asi stojí 24/7.Ale na nic takovýho nevěřím.Každý den ve škole je peklo.Parta kluků mě vždycky hodí o skřínku nebo tak a jedna pipka s jejíma ovečkama do mě k tomu ještě několikrát kopnou.Přeju si aby mě dokázali zabít.Přeju si, aby jsem z toho pekla mohla odějít.Chtěla jsem se přestěhovat, ale finance mi to nedovolují.Už tak sama táhnu byt a k tomu studuju.Nemám důvod tady být, proto se každý den sama sebe ptám: Proč? Proč tady pořád jsem a nemůžu umřít?..

To je můj život.Nudný, osamocený, zbytečný.Mám zálibu.YouTube.Ano, točím na YouTube a proto si mě taky dobírají.Odběratelů nemám moc,500.Ale dost vyprávění, musím už do školy, nemůžu tady celou dobu stát před zrcadlem a stěžovat si sama na sebe.