Úplně jednoduše: Bax, House a Wedry FF

Úplně jednoduše: Druhá část

Bax, House a Wedry.

A najednou jí otázka: Komu, nepřipadala už tak k smíchu. Marek se zrovna chystal k dalšímu výbuchu, když mu Majda vjela do rány: „Tak už dost," řekla mírně a chytla Marka volnou rukou, přičemž si druhou přidržovala kapesník. Potom se otočila na Baxe, Wedryho, House a tu divnou holku.

„Já se fakt om..."

„Ty se jí nemáš za co omlouvat!" vyštěkl Wedry až to Majdu vyvedlo z míry.

„Jasný, vjela na tebe a ostatní tě bezdůvodně obvinili," dodal Bax. Majda zhluboka vydechla, pak si sundala kapesník a přes krev, která se jí znovu spustila, s úsměvem řekla: „Ano, vaši kamarádi mají pravdu. Byla to moje chyba, že jsem jela pozadu a nevšimla si, že za mnou někdo klečí. Moje chyba byla samozřejmě i to, že mi nevyrostly oči vzadu na hlavě a že jsem se prostě moc těšila na to, jak se po dlouhé době projedu na bruslích. Děkuji velmi pěkně, že jste mi připomněl, jak malé a bezvýznamné moje tužby jsou. Opravdu děkuji." Krev jí začala odkapávat z brady. Kenny jí přiložil k nosu čistý kapesník, potom se s Majdou chytili za ruce a celá jejich parta odbruslila k mantinelu. Jo jo, Majda uměla zanechat dojem.

„Nechce se ti zvracet?" zeptal se Féďa Majdy, když mu Ondra podával zabalený zmrzlý pytlík vody, který následně přiložil k bouli na její hlavě.

„Naštěstí ne."

„Co nos?" ozval se pro změnu Marek, který si sedl z druhé strany a začal Majdu hladit po zádech.

„Pořád ho mám, ne?" odvětila Majda a trochu se ošila, aby ze sebe Markovu ruku setřásla. Marek byl její kamarád, ale myslel si, že by mohl být i víc, a to mu Majda rozhodně nechtěla dovolit. Měla ho ráda jen jako kamaráda a tak ho i viděla. Z nějakého důvodu to on vidět nechtěl a pořád jí narušoval osobní prostor. Kenny si toho všiml a ihned zareagoval: „Dáte si něco teplého k pití? Marku, pojď se mnou."

Marek chtěl nejdřív protestovat, ale pak se poslušně zvedl a odešel společně s Kennym a Ondrou. Na jeho místo si ihned sedla Sára a soucitně se na Majdu usmála: „Teda, nechtěla bych být u toho, až mu dojde, že ho nikdy nebudeš mít ráda."

„Upřímně?" usmála se Majda: „Já taky ne."

Všichni tři se rozesmáli, když k nim pomalu dobruslil House s Baxem. Féďa se už chtěl zvednout a poslat je pryč, když ho Majda zastavila a naznačila mu, že je to v pořádku.

„Já se vážně fakt omlouvám," spustil House se smutným výrazem ve tváři. Bax vedle něj protočil očima. Sára musela uhnout pohledem, jinak by se rozesmála a Féďa s Majdou čekali, co z nich ještě vyleze. Nejspíš přijeli jen proto, že bodyguardi a vzteklý pes odešli.

„Vy mi nevěříte, co?" Díval se přímo na Majdu, takže jí vykal, což dokázala ocenit.

„Věřím," odpověděla a lehce se usmála: „přeci jen to byla moje chyba."

„Ale to právě ne," zvýšil hlas House a z jeho hlasu číšila naléhavost: „Neměl jsem tam klečet, ale povolila se mi brusle, a tak mě nenapadlo nic jiného, než si to hned na místě zavázat."

„Tak přeci to byla vaše chyba," Majdy úsměv se prohloubil. Chtěla se začít smát. House se jí zdál tak dětský, ale tak nějak mile. Chvíli tak na sebe zírali, dokud jí nesjel pohled na Baxe, který na ni taky tak zaujatě civěl. Okamžitě se přestala usmívat a znepokojeně upřela pohled do klína. Musela si odkašlat: „Každopádně, jste hodný, že jste se přijel omluvit."

„Já se taky omlouvám!" vyhrkl Bax zničehonic, pak střelil pohledem doleva, následně drkl do House, oba kývli na rozloučenou a rychlostí začínajícího bruslaře odjeli pryč.