+2+

27 0 5
                                    




Po škole jsem došla domů. V pekárně jsem pozdravila rodiče a vzala si jednu růžovou makronku. Když jsem šla po schodech,povedlo se mi zakopnout a upustit zbytek makronky, který jsem měla v ruce. Naštěstí jsem měla jen modřinu na levém boku a bolavý kotník.

V pokoji jsem se posadila ke stolu a zahleděla jsem se na Adrianovy fotky po mém pokoji. „Ach Adriane."

Začala jsem psát ten dopis, ale pořád mu něco chybělo. Nevěděla jsem na jaký papír a jakým písmem to napsat, jestli to dát do obálky a do jaké. Nakonec jsme s Tikky vybraly pastelově modrý papír a stříbrnou obálku. V dopise stálo:

Můj milý Adriane,

Chtěla bych ti konečně vysvětlit, proč se v tvojí přítomnosti chovám divně. Je to proto, že tě miluju. Když jsem s tebou, cítím se jako rozkvetlá růže. Mám pocit, jakoby jsi byl tím nejhodnějším, nejmilejším, nejkamarádštějším a vůbec nejlepším člověkem, kterého jsem kdy poznala. Fascinuješ mě jako osoba. Připadá mi, že bych s tebou mohla být celý život a stejně bych se tě nenabažila. Dokážu si představit, jak spolu zvládneme cokoli a nic nás nerozdělí. Půjdeš se mnou na ples?

S láskou Marinette♥

S dopisem jsem nebyla spokojená, ale lepší už jsem nevymyslela. Zítra pro jednou přijdu brzo a hodím ho Adrianovi do skříňky. Musím si nastavit budík abych nezaspala.


+ráno+


„Marinette!!" „Tak už vstávej!!" ječí na mě Tikky. „No jo, kam tak spěcháš?" odpovídám jí konečně. „Ty spěcháš s dopisem!" No jo! Rychle se musím obléknout a běžet do školy, ať tam jsem dřív než Adrian.

„Ahoj mami a tati, spěchám do školy tak si vezmu jen koláč z pekárny a běžím," popadla jsem koláč a letěla do školy.

Stihla jsem tam doběhnout chvíli před Adrianem. Hodila jsem mu do skříňky dopis a běžela do třídy. „Ahoj Alyo, ani netušíš, co jsem udělala!" vyhrkla jsem na Alyu než mě stihla pozdravit. „Co se stalo kočko?!" vyptávala se hned. „Dala jsem Adrianovi do skříňky dopis o tom jak ho miluju včetně pozvánky na ples," pošeptala jsem Alye a ta nadšeně vyskočila.

Do třídy vešel Adrian. To co se stalo potom, mi vyrazilo dech.

Jak jsi mohl?Kde žijí příběhy. Začni objevovat