Smrtí opředená [DOKONČENO] [PROBÍHÁ KOREKCE]

🌹5🌹

Pomalu jsem otevřela oči. Sluneční paprsky pronikaly do mého pokoje a vyhřívaly ho. Vyděšeně jsem se posadila. Už mi měl zvonit budík! Podívám se na noční stolek, ale budík nikde. Vystřelila jsem z postele a běžela jsem rychle do koupelny.
Když jsem si čistila zuby, vešla máma. Vyplivla jsem pastu a vypláchla jsem si ústa. ,,Proč jsi mě nevzbudila? Přijdu pozdě!" vyšilovala jsem. Máma najednou řekla něco, co mě ohromilo. ,,Starosta ti zakázal chodit i do školy." Nevěřícně jsem se na ni podívala. Proč? ,,Ale to není hlavní důvod naší konverzace. Rozhodla jsem se, že pojedeme do Maluky.". Zasmála jsem se. ,,Nežertuj. Nemáme na to peníze."
Maluka bylo jedno z největších měst v okolí. Bohužel bylo od nás vzdálené 875 kilometrů a jediný rozumný způsob, jak se tam dostat, bylo letadlo. A to jsme si nemohly dovolit. ,,Ale máme. A navíc s námi pojede Klaris se Sarah.". Udivila jsem se. ,,Co? Proč?" Máma mě vzala kolem ramen a odvedla mě do obýváku. Tam jsme se posadily a ona začala vysvětlovat.

,,Lidé se tě bojí. Věří, že jsi se spikla s temnými a jsi jejich vůdce. Za jinou záminkou napadají naše město a chtějí vyvraždit co nejvíc lidí. Možná proto, že jsi jim to nařídila. A když by zbyla jen hrstka, unesli by tě, ale vlastně by tě jen odnesli zpět tam, kam patříš..." 
Moje krev ve mě začala vřít. Jak si vůbec někdo tohle může myslet? Je to absurdní! S těmi vrahy nic nemám! Chtěla jsem něco odseknout, ale máma mi dala prst na pusu. ,,Vím, co chceš říct, ale nikdo by tě neposlouchal. Když strach ovládá lidi, nevzejde z toho nic dobrého.". Povzdychla jsem si. ,,Tak mi alespoň už řekni, proč Maluka.". Máma se pousmála.
,,Víš, že nikdo jiný se s ohněm nenarodil. Ale existují lidé, kteří celý život ohnivou magii studují z knih. Jedna z takovýchto lidí žije v Maluce a je ochotná ti pomoct. Bude to pro ni prý čest." Odfrkla jsem si. ,,Nebo je to jedna z temných a zabije nás..." Mámě se v očích zaleskly slzy. Chytila mě za ruku a podívala se mi do očí. ,,Je to moje dávná kamarádka a taky nevlastní sestra tvého otce." Vykulila jsem oči. Táta měl sestru? Proč mi to nikdo neřekl? Zatvářila jsem se ublíženě. ,,Netvař se tak, otce jsi skoro neznala, nemohla jsi to vědět. Nicméně, sbal si věci. Vyrážíme za hodinu." Jakmile to dořekla, odešla. Ještě chvíli jsem jen tak seděla a dívala se do zdi. Pak jsem se ale zvedla. Musím se sbalit.
Odběhla jsem do pokoje a své oblečení naházela do kufru. Potom jsem si sbalila nějaké nejnutnější věci a byla jsem hotová. Jak máma řekla, za hodinu už na nás teta se Sarah čekaly v autě. Nasedly jsme a mohly jsme jet na letiště. Byly jsme tam celkem rychle. Hned, jak jsme přišly, vzaly nám věci a my se mohly usadit. Letadlo bylo prázdné. Jen my a piloti a letušky. Přišlo mi to divné. ,,Mami? Není to divné?". Máma se zasmála. ,,Máme to jen pro sebe. Díky Klaris.". Letadlo se najednou zmenšilo a bylo víc luxusní. Před námi byla plazmovka a všichni jsme seděly na kožené sedačce. Uvelebila jsem se a blaženě si povzdychla. ,,Tak to jo. To si nechám líbit." Společně jsme se zasmály. Letadlo začalo startovat až nakonec vzlétlo. Vzhůru do neznáma...

Letadlo přistálo a my mohly vylézt. Bolely mě záda, protože jsem neusnula v moc dobré poloze. Sarah mi pomohla s kufrem a mohlo se vyrazit.
Máma nás vedla rušnými ulicemi, ve kterých bylo hodně odpadků a lidí. Z oken se linula vůně dobrého jídla a z kanálů... Raději se neptejte. Nakonec jsme dorazily do poměrně klidnější části města. Domky tu byly větší a z venku obyčejnější. Bylo tu celkem čisto, ale hlavně liduprázdno. Nikde ani noha.
Máma došla k jednomu menšímu domku. Zaklepala na dveře. Srdce mi bušilo zvědavostí. Jaká asi bude? Zazlívá mi to, že jsem zabila jejího bratra?
Dveře se otevřely a já spatřila vysokou blondýnu s bledě šedýma očima a vřelým úsměvem. ,,Clare!" řekla máma s radostí v hlase. ,,Adriano!" vyhrkla Clare a objala mámu. ,,To už je tak dávno, co jsme se viděly naposledy." pronesla Clare. ,,To ano." přitakala máma. Clare se podívala na mě a v jejích očích se objevila jiskřička zvědavosti a údivu. ,,A ty musíš být moje neteř! Bloody!". Okamžitě se na mě vrhla a objala mě. ,,Jsi podobná otci! A máš tak výraznou auru!". Nechápavě jsem se na ni podívala. ,,Vysvětlím ti to později. Pojďte dál.". Otevřela dveře a mi mohly jít dovnitř.
Postupně jsme vešly. Clare pozdravila i Sarah s Klaris a nakonec jsme se usadily ve velmi prostorném obýváku. Až moc prostorném na tak malý dům. Chtěla jsem se Clare zeptat, ale odpověděla mi, jakoby věděla, co mám na srdci. ,,Kouzlo. V tak malinkatém baráčku bych nežila. Tohle je mnohem lepší. Koupíš levně a kouzlem vybavíš.". Přikývla jsem. Rozhlédla jsem se kolem sebe. Byl zde velký kamenný krb, dřevěná podlaha, obrazy na stěnách, svícny... Bylo tu toho tolik. Clare se na mě otočila a pousmála se. ,,My začneme trénovat až zítra.". Samozřejmě jsem si nemohla odpustit kousavou poznámku. ,,Jak mě můžete trénovat, když nejste jako já?". Clare se pousmála a začala vysvětlovat. ,,Jsem sice vítr, ale vítr je ohni nejpodobnější. A navíc, tvůj živel jsem studovala. Vím, jak funguje a jak se dokáže chovat. Nebuď na všechny tak přísná a věř i jiným než těm, které znáš od malička.". 
V obýváku nastalo ticho. Moje máma se Clare rychle zeptala, kde mám pokoj. Ona řekla, že je to nahoře, první v pravo. Neváhala jsem a okamžitě jsem se do něj vydala. Zavřela jsem za sebou a sjela po dveřích dolů. Bála jsem se tréninku. Bála jsem se, že někoho zraním, ba i hůř, zabiju. Tohle bude ještě těžké...

Sarah
Když odešla, Clare objala Adrianu. ,,Netrap se kvůli ní tolik. Poradí si i v těch nejhorších situacích." konejšila ji. ,,No to teda neporadí! Ty ji neznáš! Je tak... Ustrašená, co se týče temných a její moci. Bojí se celého světa. Ta předpověď do budoucna je na hony vzdálená. Ona to nedokáže." řekla Adriana se slzami na krajíčku. ,,Ale dokáže." řekla jí Clare vlídně. Byla hodná a moudrá. Ale ani já jsem si nebyla jistá, jestli to Bloody zvládne. Vím o tom, co se stalo při obřadu a taky o tom, co jí bylo předpovězeno. Nepotěšilo mě to, když mi to před týdnem a nějakým tím dnem matka řekla. Bojím se o ni. Je tak křehká. Hraje si na drsňačku, aby skryla svůj strach. To není moc dobře.
,,Bloody může být sebeustrašenější, ale když půjde o její krk, nebo o život vám, jejím nejbližším, dokáže velké věci. Sama jsi mi to Adri řekla. Popsala jsi to, jak pomstila Erikovu smrt a věř mi, že to kouzlo, co použila, neuměl jen tak někdo.". ,,Bylo citově zabarvené a posílené." odsekla Adriana. ,,To je jedno. Ona ho vyčarovala a tehdy je jedno kdy nebo za jaké situace. Už ho jednou zvládla a věř, že to není to největší a nejsilnější, co dokáže. A teď si běžte odpočinout."
Ukončila diskusi na téma Bloody a její moc. Samozřejmě, že jsme poslechly, i když se nám moc nechtělo.
Když jsem vešla do svého pokoje, na posteli jsem se schoulila do klubíčka. Bloody je možná oheň a je možná mocná, ale nedokážu si ji představit stát tam, kam ji osud chce postavit. Těžko jsem zadržovala slzy ze strachu, že o ni přijdu. Nakonec mi právě strach pomohl usnout...




Hello, tady nová kapitola! Snad se vám líbí. Omlouvám se, že mi psaní tak dlouho trvalo, ale škola mi pokoj nedá, ani když je zrušená. Děkuji za veškeré ohlasy u předchozích kapitol. Neskutečně moc si toho vážím.
Tak ahoj příště...







VikisekCZ

Upraveno