Smrtí opředená [DOKONČENO] [PROBÍHÁ KOREKCE]

🌹28🌹

Společně jsme se začali vracet. Archer a Loran si povídali a já přemýšlela. Tolik věcí mi bylo zatajeno. Proč? Kvůli téhle zkoušce? Zadívala jsem se na Lorana. To, co jsem řekla té iluzi nebyla tak úplně pravda. Bojím se, že Loranovi na mně nezáleží a že si to jen namlouvám. A teď ještě to s tím dítětem... Jakoby se mezi námi vytvořila propast. A to rozhodnutí? Jak si mám asi vybrat stranu, když na každé z nich je někdo, na kom mi záleží? Nemůžu zradit své milované. Chci pomoct Archerovi, Kiře, kamarádům a Loranovi, ale nechci zranit mámu, Klaris a Sarah. Po tváři mi stekla slza. Je to tak těžké. Archer si všimnul, jak jsem smutná a přišel ke mně. Rukou mě objal kolem ramen a pousmál se.
Archer: Jaké to je? Znát konečně pravdu...
Bloody: Myslím, že bych ji radši neznala... Zjistila jsem, že jsem neměla jen otce. Měla jsem buď bratra nebo bratrance. Ale i ten je mrtvý. Mám zachránit stranu, do které jsem se narodila, ale já tak nemůžu udělat. Je to všechno složité a když udělám špatný krok, odneseme to všichni...
Archer pokýval hlavou a my v tichosti pokračovali zpět do zámku.

Před vstupem do jeskyně mi Loran nasadil prsten, který ležel na zemi.
Loran: Už nebude mít stejné účinky, jako předtím, ale Darkina to zmate. Nepozná, že jsi už volná...
Opatrně jsem se mu podívala do očí. Viděla jsem tolik smutku a bolesti, že jsem se musela odvrátit. Pořád mi vyčítal to dítě. Kdyby jen tak věděl... Vevnitř nás čekalo nemilé překvapení. Darkin se svým škodolibým úsměvem stál přímo u vchodu do zámku. V duchu jsem zaklela.
Darkin: Konečně jste zpátky. Teď mi okamžitě řekněte, kde jste byli tak dlouho???
Jeho výraz se najednou změnil. Byl pořádně naštvaný. Loran a Archer se báli. Je to na mě. Vystoupila jsem do předu.
Bloody: Je to moje chyba. Kouzlem jsem donutila Archera a Lorana, aby mě vzali k chrámu ohně. Prošla jsem zkouškou a znám pravdu. Nemůžou za to, očarovala jsem je.
Darkin si mě přeměřil pohledem.
Darkin: Pak už víš, proč jsme tě unesli...
V jeho obličeji se objevil smutek.
Darkin: Kdybychom to totiž neudělali, všechny by jsi nás zničila. Po celé roky se tu musíme schovávat jen proto, že jsme jiní. Určitě chápeš, jaké to je, být odlišný od ostatních a nenáviděný za to.
Stiskla jsem ruku v pěst. Ano vím, ale nesmím mu na ty jeho řeči naletět. Chce mě jen využít.
Bloody: Vím, jak se cítíte a proto vám chci pomoct. Nenávidím je. Jsou tak... Upjatí. Chci se jim pomstít.
Darkinovi se mihlo překvapení v očích, ale brzy jsem poznala, že je nadšený. Moje lež fungovala.
Darkin: Dobrá tedy. Odpustím ti tento přestupek. Pokud tě bude Loran chtít potrestat, je to na něm, ale nenutím ho. A teď už můžete jít.
Všichni tři jsme se poklonili a odešli jsme. Jakmile jsme vešli do mého pokoje, všichni jsme si oddechli.
Loran: Tak tohle už zažít nechci. Ale reagovala jsi dobře.
Bloody: Díky. Nic jiného mi nezbylo.
Loran se mi zadíval s nadějí do očí.
Loran: To, co jsi řekla Darkinovi jsi myslela vážně?
Smutně jsem se na něj otočila.
Bloody: Ano i ne. Nenávidím své lidi, ale zároveň cítím, že je nemůžu zklamat.
Loran se viditelně naštval.
Bloody: Pochop, nevím, co mám dělat. Tady mám vás, ale tam zase rodinu. Myslím, že se nedokážu rozhodnout, na čí straně budu stát při závěrečné bitvě. Ale neber si to za vinu, Lorane.
Přišla jsem k němu a chytila jsem ho za ruce.
Bloody: Ty jsi skvělý člověk. Rozumíš mi a jsi na mě hodný. Nemůžu vás zradit, ale ani je. Musím počkat na ten správný čas. Pak třeba budu vědět, jak se rozhodnout...
Loran se pousmál a kývl hlavou. Pochopil. S Archerem pak odešli, abych mohla nerušeně přemýšlet. Avšak myslím, že by bylo lepší, kdyby zůstali. Moje myšlenky totiž byly tak zmatené a strašidelné, že zůstávat sama nebyl dobrý nápad a mohlo by se mi to jednou vymstít.

Další den Loran a Archer odjeli. Na jejich území se dostali lidé z mého města a jsou celkem blízko tohoto zámku. Temní je musí sledovat, aby popřípadě udeřili, kdyby se mělo něco špatného stát. Já se rozhodla strávit den s Kirou. Sice jsem na ni byla pořád z části naštvaná kvůli té svatbě, ale to už je dávno a být na ni pořád naštvaná by byla hloupost. Vydala jsem se ji hledat, ale najednou se ozval poplach. Rozeběhla jsem se směrem ke vchodu do zámku. Darkin rozdával rozkazy. Všimla jsem si Gwen. Přiběhla jsem k ní a chytila ji za rameno. Otočila se na mě a já se jí mohla zeptat, co se děje.
Bloody: Co se tu děje?
Gwen: Lidé z vašeho města uviděli Archera a Lorana. Oba sice utekli, ale vaši lidé jsou nebezpečně blízko našeho úkrytu. Musíme bojovat.
Protlačila jsem se k Darkinovi a podívala se mu pevně do očí.
Bloody: Když půjdete bojovat, najdou vás. Bude jim jasné, že někde tady musíte být a oni se nenechají odradit. Budou vás hledat do té doby, dokud vás nenajdou. Musíte je odlákat.
Darkin si mě nepřátelským pohledem změřil.
Darkin: Nebudu tě poslouchat. Ještě nám lžeš.
Najednou se odněkud vynořili mí přátelé.
Claud: Pane, můžeme jí věřit. Pomůže nám a myslím, že má pravdu. Bojem se jen prozradíme.
Darkin se k nám otočil zády a přemýšlel. Někdo mě chytil za rameno. Otočila jsem se. Byl to Archer.
Archer: Souhlasím s tebou a věřím ti.
Jakmile to dořekl, Darkin se otočil opět čelem k nám a přikývl.
Darkin: Dobrá. Odlákáme je. Archere, Lorane. Teleportujete se blízko k nim a budete utíkat na opačnou stranu, než máme úkryt. Ujistíte se, že vás pořád sledují a v rychlosti se teleportujete sem. Ale tak, aby váš teleport nebyl cítit. Nesmí nás najít, rozumíte?
Loran: Co když nás chytí?
Darkin: Vyvoláte nouzové zvukové vlny a my se k vám přeneseme. Pokud vás chytí, budou toho nadosmrti litovat.
Temní souhlasně vykřikli. Tohle není dobré. Pokud Lorana a Archera chytí, budu si muset vybrat...



Ahoj, tady máte už dokončenou kapitolu. Omlouvám se, že nevydávám, ale není čas a ani nálada. Snad se to zlepší. Knihu nevím, kdy dokončím, ale nejspíš ke konci května. Tak se máte na co těšit :D.
Tak ahoj příště...








VikisekCZ