Survival game (CZ) ~Finn Wolfhard, Noah Schnapp, Millie Bobby Brown, Sadie Sink~

Peklo

No do hajzlu...

****

"Kde bydlíte?" ptá se Finn.

"Ve Stanfordu." usmála se ta paní.

"Sakra, Stanford je na opačné straně Ameriky." spadl Finnovi úsměv z tváře.

"Neboj, zase se uvidíme." usmála jsem se a objala ho. Nekontrolovaně jsem se rozbrečela.

"Můžu se rozloučit?" ptám se té paní.

"Ne, už musíme jít." odvětila chladně.

"Prosím, jsou mí přátelé." udělala jsem na ni psí oči a ona nakonec povolila. Já a Finn jsme šli za ostatními. Všichni jsme se objímali a brečeli.

"Už je čas jít." pousmála se ta ženská. Finn se ke mně přiblížil, objal mě a dal mi pusu. Nenápadně mi do ruky dal nějaký papírek.

"Kdyby něco, zavolej." pošeptal mi do ucha a odtrhl se. Popadla jsem kufry a byl čas odejít. Tohle je to nejsmutnější loučení, které jsem kdy zažila.

Nasedla jsem do taxi a jeli jsme na letiště. Prošli jsme kontrolou a čekali na letadlo. Za mnou přišli nějací fanoušci.

"Ahoj, vyfotíš se se mnou?" zeptala se jedna holka.

"Samozřejmě." nasadila jsem falešný úsměv a začala se s nimi fotit.

"Evelyn, už je tu letadlo!" vyjekla ta paní.

"Promiňte, už budu muset jít." usmála jsem se na dav a šla s tou paní do letadla. Vlastně jsem si uvědomila, že ani neznám její jméno.

"Můžu se zeptat? Jak se jmenujete?"

"Lisa Greenwade. Pro přátele Lisy."

"Dobře, Lisy." usmála jsem se.

"Pro přátele. Ty mi říkej Paní Greenwade."

"Tak dobře." už tenhle moment na mě působil divným dojmem. V letadle jsem usla.

"Evelyn, vstávej!" probudil mě řev. Už jsme tu. Vystoupili jsme v nádherném městě. Byla jsem ještě rozespalá, tak jsem moc nevnímala. Nasedly jsme do nějakého busu. Po cestě jsem už pomalu začínala vnímat, co se děje.

Jeli jsme dlouho a já pořád musela přemýšlet nad tím vším, co se stalo. Potkala jsem své oblíbené herce. Líbala jsem se s Finnem a mám sousta úžasných zážitků.

Z přemýšlení mě vytrhlo zastavení taxi. Jsme na.. farmě??

"Vystupovat!" zařvala ženská. Já jsem si připomněla, co bylo ve filmu. Musím nějak schovat mobil. Sakra, kapsy nemám. Dala jsem si ho za gumu u spodního prádla.

Popadla jsem svoje kufry a vystoupila jsem. Byla to obrovská farma. Žili tu ovce, krávy, králíci a drůbež. O můj bože... To bude práce.

Došli jsme do nějaké polorozpadlé chatrče. Mám pokoj na půdě. Super. Vyfasovala jsem lacláče a košili.

"Takže, Evelyn, podojíš krávu a sesbíráš z kurníku vejce, ano???"

"Ale já-"

"Hned!" vyjekla a já hned dostala respekt. Chtěla jsem jí říct, že jsem nikdy krávu nedojila ani nesbírala vejce. Sešla jsem do kuchyně, kde jsem popadla košík a běžela ke kurníku. Snažila jsem se něco vzít, ale ty slepice byly dost bojovné.

"Tak ku*va, dej mi to vejce!" zařvala jsem na tu slepici a sebrala téměř všechny vejce. Popadla jsem košík a vydala se ke kravám.

Už tam byla nachystaná nádoba.

"No do prd*le..." povzdechla jsem si. Evelyn, jsou to kastaněty. Sáhla jsem na to a-

"Tohle nepůjde." povzdechla jsem si. Omylem jsem strčila do košíku s vajíčky, košík spadl a všechny se rozbila.

"Ne, ne, ne, ne, ne!" zařvala jsem. To nejspíš uslyšela ta ženská a okamžitě sem přiběhla. Začala po mně řvát. Vytáhla pásek a ani jsem se nenadála a ležela jsem ubrečená a zmlácená ve stáji. Proč se to děje? Počkat... Mám přece superschopnost!

Zkoušela jsem to, jak nejvíce jsem mohla, ale nic. Sedím v té stodole a přemýšlím, jestli mám vyjít ven nebo tu zůstat. Nakonec jsem teda ven vyšla a asi jsem to neměla dělat.

Ta ženská tam založila obrovský oheň a pálila tam něčí tělo. Do prd*le... Chtěla jsem vlézt zpátky a dělat jakože nic, ale ona si mě všimla.

"Evelyn!" zařvala. Já jsem se klepala strachy.

"Pojď sem!" došla jsem tedy k ní.

"Připravíš večeři, ano?!" vraždila mě pohledem.

"Ano, a co chcete udělat na večeři?" ptala jsem se, protože jsme byla úplně v šoku.

"Vajíčkovou pomazánku." odpověděla a já se rozběhla do kuchyně. Vzala jsem vajíčka, které jsem dala vařit a pomazánkové máslo položila na stůl.

Vzpomněla jsem si na recept z vaření že školy. No, jestli se tomu dá říkat recept, když tam jsou jen tři ingredience :D

Když už to všechno bylo hotové, stála jsem u pultu a přemýšlela, jestli mám tu ženskou zavolat nebo čekat. Nervózně jsem si loupala ret.

"Evelyn, tohle je Rob. Teď na chvíli odjíždím a ty ho budeš poslouchat, jasné?" ptá se a já jen přikývla. Říkala jsem si, že on možná bude jiný než ona. Ta paní si vzala chleba, trochu pomazánky a odjela.

"Evelyn, namaž mi ten chleba, prosím." usmál se. Pro takového člověka je hned lepší pracovat. Namazala jsem mu chleba. Už jsem chtěla vzít i sobě, ale on mě zastavil.

"Ty ne." pronesl a já jsem přikývla. Měla jsem hrozný strach. Kdo byl ten člověk v tom ohni? Co jim udělal? Musím se chovat tak, abych tam neskončila já.

"Můžeš se jít umýt." oznámil a já se vydala do koupelny. Připadala jsem si divně v cizí koupelně. Uvědomila jsem si, že tady teď budu bydlet. Napořád. Sakra...

Umyla jsem se a šla jen v ručníku do pokoje pro své oblečení. Převlékla jsem se do pyžama a sedla si na postel. Co teď? Mám jít za ním, jestli ještě s něčím nepotřebuje pomoct nebo tu zůstat?

Vždycky když jsem zavřela oči, viděla jsem jen ten oheň. Tu mrtvolu. Chtělo se mi z toho zvracet. Najednou jsem uslyšela kroky po schodech na půdu (ke mně).

"Evelyn, tady jsi." usmál se týpek a vešel do pokoje. Zamkl za sebou.

"Mám vám s něčím pomoci?" ptám se v hrozném strachu. Klepala jsem se jako... Něco co se klepe.

"Jestli tomu chceš tak říkat." pousmál se. Po pokoji blíž se plíží, blíž a je již v zápětí. Viděla jsem stovky filmů, je mi jasné, kam to směřuje. Při této myšlence jsem na sucho polkla a snažila se zbavit toho kledlíku k krku.

Silně mě chytil za zápěstí a stalo se to. Znásilnil mě. Brečela jsem v koutě pokoje a vstřebávala, co se právě stalo. Počkat... Mobil! Můžu zavolat Finnovi! Šla jsem k mým kalhotám. Do háje... Mobil je pryč...

Ahoj, vítám vás u nového dílu. Není moc veselý, ale změní se to, nebojte 😉 vaše názory mi opět můžete psát do komentářů 💓

Au revoir, vaše bitchin girl 🌙