MÉ PŘESLAZENÉ ŽIVOTY

7. KAPITOLA

Seděli jsme v parku na větvích jednoho dubu a povídali si o tom 'nej' tématu dnešního dne.
,, Woow... To jako vážně něco takového existuje? " divila se Jasmine.
,, Dneska je možné úplně všechno . Ale je to docela husté a zajímavé lidi..." říkal se zájmem Patrick.
,, Asi mi hodně věříte, když jste se tomuhle nezačali smát" řekla jsem.
,, Je to velice originální a vážím si, že zrovna já můžu něco málo vědět o takové věci, jako je poslání Mantilů" řekl pyšně a inteligentně Lucas.
,, Už jsi přišla na to, jaké je tvoje poslání pro které žiješ?" zeptala se Annabeth.
,, Na to jsem ještě nepřišla. Ale doufám, že tomu časem přijdu na kloub. Nechtěla bych zklamat staré Mantily a hlavně tátu " při pomyšlení na tátu jsem posmutněla.
,, Vyprávěj nám o tvém poslání v minulém životě prosím " škemrala Jasmine a hned se k ní přidal zbytek.
,, No tak dobře... Život jsem žila podobně jako teď, zcela normálně. Cítila jsem, že mám nějaký důležitý úkol, který musím splnit. Moc jsem se nad tím nezabývala, až do té doby, co se psaly na základce přijímačky. Vždycky jsem chtěla pracovat v chemické laboratoři, proto jsem chtěla jít na chemickou... Nakonec mi ale můj vnitřní hlas napovídal, ať jdu na policejní akademii, kam jsem nakonec podala přijímačky. Později jsem byla za mé obrovské rozhodnutí velice ráda, protože mé poslání souviselo se školou... "
A co se dělo dál?" ptala se zvědavě Annabeth.
Dál jsem jim vyprávěla, jak jsem se spojila s Tobym a dala dohromady Trenta a Sarah. O tom, že Toby je jeden z té bandy týpků v cukrárně jsem se nezmínila. Nemusí znát můj intimní život a  do koho jsem opět zabouchlá. Pak jsem se odmlčela, aby mohly všechny informace vstřebat.
,, Takže po skončení 'mise' ses jen tak vypařila? " zeptal se tajemně Patrick.
,, Ano, ale už tak týden dopředu jsem to cítila a připravovala se na to."
,, To je vážně neuvěřitelné " pokyvoval hlavou Lucas.
,, No, já už jsem na neuvěřitelné věci zvyklá " pokrčila jsem rameny.

Ve škole se ke mně chovali banda retardů normálně, ale trochu odtažitě. Nebo alespoň mě to tak přišlo. Doufám, že mě stáří Mantilové nezrakví za to, že jsem smrtelníkům vykecala naše tajemství. Po obědě jsem se rozloučila s Patrickem a šla domů. Konečně byl pátek a já si mohla po náročném týdnu oddechnout. Přemýšlela jsem, co budu dělat přes víkend. Asi zkouknu několik dílů mého oblíbeného seriálu, budu si číst thriller z knihovny, upeču pro radost brownies a samozřejmě oslavím s mámou moje narozky. Svou pohodlnou chůzí mi cesta domů trvala dvacet minut. Když jsem byla před naší bytovkou viděla jsem , jak se tam Marella dá se říci 'olizuje' s jejím klukem. Všimla si mě a rozhodla se mě ignorovat. Nějaká blbka ze základky ji přece nemůže zkazit líbání s jejím medvídkem, že jo....
Já se na ni jen tak letmo podívala a odemkla jsem si dveře. Vyšlapala jsem všech těch třicet schodů a zamířila k nám do bytu. Z nohou jsem zkopla své vansky a bundu jsem hodila na věšák. Vešla jsem do svého pokoje, odhodila  batoh vedle psacího stolu a svalila se do postele. Takhle jsem to dělala každičký pátek. Chvíli jsem si užívala vůni mého povlečení a pak odešla do kuchyně s tím, že upeču to brownies. Byl to jeden z mých oblíbených dezertů ( na prvním místě byly samozřejmě palačinky). Brownies jsem dělala tolikrát, že jsem recept znala nazpaměť. Vytáhla jsem si suroviny a začala všechno pečlivě smíchávat. Jelikož vařím a peču celkem na slušné úrovni, trvalo mi to tak nejvíc deset minut. Strčila jsem to do trouby a čekala.

Při čekání jsem proletěla nové příspěvky na instagramu. Haha, mám tři nové sledující. Ještě osm a budu mít hezkou pětistovku. Škoda že nevím, jak se tu jmenuje Toby. Teda pardon, teďkom to není Toby, ale chci abyste věděli, koho myslím. Musí tu mít určitě sexy fotky. Doufám, že to někdy zjistím.

,, Ahoj Debbi jsem doma!!! " zavolala zničehonic máma.
Cože? Máma už přišla z práce?
,, Dneska nějak brzo ne?" zasmála jsem se.
,, Zrovinka dneska nás šéf pustil dřív domů. Jsi ráda viď? Aspoň budeme mít víc času oslavit tvé šestnácté narozeniny " říkala máma vesele.
,, To je fajn. Mě napadlo upéct brownies" ukázala jsem směrem k troubě.
,, Po dnešku zase přibereme Debbi. Přinesla jsem ještě dort a nějaké brambůrky, tyčinky, šampaňské a marshmalows.
A k večeři si můžeme objednat pizzu."
,, Ty jsi ta nejlepší máma na světě. Mockrát ti za všechno děkuji" řekla jsem a vrhla se mámě kolem krku.
,, Nemáš za co, ty moje malá
beruško... "
Při těchto slovech jsem si vzpomněla na tátu a naše setkání v lesíku u Merlinova tábora. Ten mi tak chyběl...

Odpolední oslavování s mámou bylo báječné. Byla jsem nacpaná k prasknutí. Hlavně toho dortu a brownies. Sladké je prostě dobré, ale nemělo by se s ním přehánět.  Než jsem však šla spát, napadlo mě zajít do koupelny a zvážit se.
Vytáhla jsem naši roztomilou modrou váhu, zapla ji a stoupla si na ni.
,, Hmmm super. Další dvě kila
nahoře. "
Po cestě k sobě do pokoje jsem zašla mámě popřát dobrou noc.
,, Hezky se vyspi Debbi. Zítra můžeme zajet na výlet, co ty na to?"
,, A kam pojedeme? "zeptala jsem se.
,, Co třeba se projít po té stezce, co vede k vodopádům?" napadlo mámu.
,, Tam jsme dlouho nebyly "vzpomínala jsem.
,, Bude to dlouhá procházka, tak už jdi spát, ať máš na zítra dostatek síly."
,, Ok, tak dobrou mami. "
Jen co jsem lehla do postele, usla jsem. Spala jsem asi tři hodiny, než mě probudily ukrutné bolesti břicha. Bylo to čím dál horší. Najednou se mi chtělo zvracet. Vyskočila jsem z postele a běžela jsem co nejrychleji na záchod. Super!!!! Na poslední chvíli jsem se sklonila a všechno to dnešní jídlo vyzvracela. Nějakou dobu jsem tam ještě pro jistotu byla, než jsem usoudila, že už nejspíš nebudu blít. Z kumbálku jsem si vzala kyblík, kdyby to na mě náááááhodou zase při spaní přišlo. Sice je lepší zvracet do záchodu, ale nechci vzbudit mámu tím, jak neustále budu běhat po chodbě tam a zpátky. Kyblík jsem postavila vedle postele. Já znovu ulehla a doufala, že snad už nebudu muset vstávat kvůli zvracení .

Taková zajímavá kapitolka xd 😜🤣. Doufám, že se líbila. Chtěla bych prosím vědět, jaký pocit z tohoto příběhu máte. Ale je mi celkem smutno z toho, že mi zde ubývají čtenáři 😔. Takže mi prosím dejte vědět, jestli má tento příběh pokračovat 😕... Je to pro autora veliké zklamání, když se piple hodiny a hodiny něčím, co lidi nebaví 😔.

Tak se mějte hezky 🥀

Au revoir 🇫🇷🌻