Emma Sciutová |stručnosti|

5. První ráno

Ráno jsem se probudila s pocitem že něco nestíhám. Ale když jsem se oblékla, bylo čtvrt na osm. Na téhle škole bylo hustý, že jsem mohla déle spát, protože jídelna otevírá o půl a škola začíná v osm. Twyla se vzbudila hned po mě...no, já jsem ji vzubudila když jsem se flákla hetkou do skříně a zařvala

"Ku**a!"

"Co je? Do se děje?" Naráz byla Twyla naprosto vzhůru.

"Ale ne...promiň, Twy. Já těprobudila..." třela jsem si modřínu na hlavě.

"To nic. Hlavně že nezaspím." Řekla Twyla. Obě jsme se oblékly a na malovaly. Twyla si oblékla krajkovou sukni a košili v barvě tyrkysu a fialové, boty s platformou a vlasy nechala volně až ke konečkům. Kolem krku měla řetízek se znakem nekonečna a na rukou hodinky. Já jsem si oblékla černé kalhoty s fialovým páskem a černou mikinu na černé triko se psím obojkem kolem krku a obou rukou a vlasy jsem měla spuštěné k ramenům. Boty vypadaly jako conversky a v podrážce byla zabudovaná kolečka. Tak jsem byla všude včas. Ty kolečka jsem si do nich nainstalovala sama. Obě jsme měly kouřové líčení. Twyla fialovo tyrkysové a já fialovo černé. Z Twylyného ramena vykukovala Lily, její gekonek. Hiko se chvilku otírala o mé nohy a pak mi svým super skokem vyskočila na ruce a já řekla:

"Hiko." a Hiko poslechla. Byla z ní socha a já si ji strčila do kabelky. Otevřely jsme dveře ve chvíli, kdy kolem procházel Mathew a jeho parťák.

"Jé, čau holky." Zvolal když nás uviděl.

"Tohle je můj kámoš. Max Richardson." Řekl.

"Ahoj. Já jsem Emma a tohle je Twyla." Řekla jsem a Twyla, já a Max jsme si navzájem podali ruce.

"Jak se vede? Jsme na cestě do jídelny. Přidáte se?" Zeptala jsem se.

"Možná za vámi dolezeme. Max si chce koupit cestou do jídelny sešit na poznámky.

"Tak OK. V jídelně." Řekla jsem já a Twyla zamávala.

"No páni! Max je heeeezkej." Řekla Twyla protáhle.

"Co řekneš na to, že se mi líbí Mathew?" Poznamenala jsem potichu. Zahihňaly jsme se a šly do jídelny. V jídelně byla kupa lidí ale my jsme se tam pohodlně vešly. K snídani byl rohlík s nuttelou, se sýrem nebo se šunkou. A kakao nebo čaj. Daly jsme si Kakao a rohlík s nuttelou. Mňam.

"Jaké to bude, co myslíš? Bude to těžký, udělat kouzlo?" Zeptala jsem se.

"Myslím, že první bude těžký, ale pak to půjde." Řekla Twyla.

"PANEBOŽE!" Vypískla jsem. Zapoměla jsem na…"

"Na co?" Zeptala se Twyla ale z mého pohledu to vyčetla.

"Zamknout!" Zvolala a upalovala se mnou pro klíče. Otevřela jsem kolečka a přijela na nich k pokoji. Naštěstí to nikdo nezjistil. Zatím. Zamkla jsem. Tohle se už nemohlo opakovat. Srdce mi bouchlo jako bubínek a já jsem zaklapla kolečka. Uf.

Když jsme přišly k učebně kouzel, Twyla vzdychla.

"Emmo, já mám strach."

"Odvaha je zvláštní povahový rys, který se ztrácí při vchodu do zubní ordinace." Poznamenala jsem chytře a obě jsme se zasmály. Vkročily jsme dovnitř. Pár studentů už tam sedělo na svých místech. Ale pořád ještě přicházeli další. Usadily jsme se vedle sebe. A vedle nás Max a Mathew.

"Čauky." Zašeptal Max a přisunul se k Twyle. Mathew si poposedl ke mě. Asi jsme je taky přitahovaly.

Do učebny vešla Skidmorka. Vypadala lépe než obvykle. Žáci prvního ročníku, vítejte na naší škole. Jmenuji se Susan Skidmorová a jsem vaše učitelka na čáry a kouzla. Tato hodina probíhá každý den." Opravdu vypadala lépe.

"Prosím o to, abyste dávali v mých hodinách pozor. Jsou to vaše nejdůležitější hodiny." Řekla Skidmorka a přejela nás pohledem.

"Vezmu si tebe!" Zvolala a ukázala na mě.

"Pojď před tabuli." V stala jsem a zvolna přišla před třídu. Skidmorka udělala piruetu před třídou.

"Jméno?" Zeptala se Skidmorka, i když ho už dávno znala.

"Sciutová Emma." Řekla jsem. Několik žáků zalapalo po dechu.

"Emmo, četla jsi knihu kouzel?" Zeptala se Skidmorová.

"Samozřejmě, slečno Skidmorová." Řekla jsem slušně.

"Dobře. Nejdřív vám ukážu. jak probudit tu magii v sobě. Opakujte po mě." Řekla Skidmorová a natáhla ruce a sepjala je k sobě jako nějaký džin, co plní přání. Všichni udělali to samé. Nadechla jsem se a zkusila to. Skidmorka při tom mluvila.

"Musíte se soustředit jako nikdy. Musíte se snažit dát všechno co máte do dlaní a spojit to vše do jiskřivé baňky." Řekla. Nechala toho co dělala a koukala na žáky. Opravdu jsem v soustředění měla průpravu. Dlouhé meditace v sauně se vyplácí.

Soustředila jsem všechnu svou sílu do dlaní...a povedlo se. Mezi rukama mi to zajiskřilo a já zvládla v zápalu soustředění otevřít oči. Viděla jsem to. Pak jsem dlaně uvolnila a už jsem je neměla tak křečovité. Oddělila jsem dlaně od sebe a mezi nimi se vytvořila koule.

"Výborně, Emmo!" Zvolala šťastně Skidmorka. Najednou jsem držela kouli v barvě fialové bez sebemenšího soustředění.

"Četla jsi kapitolu tři?" Zeptala se Skidmorová.

"Ano." Odpověděla jsem a přitom pořád držela v rukou tu "věc" která se ani nesnažila utéct. Byl to pocit, jako by mi po zádech pochodovaly stovky mravenců. A když jsem se podívala na ruce co držely kouli, měla jsem pocit, že je to sen.

"Předveď kouzlo." Řekla pak.

Napřáhla jsem se a mrštila kouli proti zdi. Všichni nadšeně zatleskali.

"Ještě něco?" Zeptala se Skidmorka.

"Ale ano." Řekla jsem. Vzpomněla jsem si na další kouzlo.

"Předveď." Rozkázala Skidmorka.

Začala jsem třít dlaně o sebe. Na chvilku se mi zatočila hlava ale plně jsem otevřela oči. Pak jsem ruce stáhla k sobě a vrhla proti zdi černo fialovo šedý až bílý blesk.

'Výborně, Emmo, je vidět, že jsi si tu knihu četla." Řekla Skidmorka.

"Skvělý výkon. Posaď se." Dodala a já poslechla.

"Užo," zašeptala obdivuhodně Twyla.

"Dobře, Emmo." Řekl a sledoval další studenty jak dělají to samé co já.  Na konci hodiny Skidmorka řekla, ať se postavíme všichni do řady. Pak vzala do ruky papír a dělala si poznámky. Chtěla, abychm použili jakékoliv kouzlo. Potom nám řekla živly, kdo co ovládá. Já kupodivu ovládala techniku, zvuk, vodu a kámen. No a bílý a černý oheň. Oheň ovládal každý, jen každý jinak barevný. Twyla ovládala zvířata a uměla s nimi komunikovat, přírodu a zemi. A tyrkysový oheň. Matthew ovládal plazi a primáty,  a modrý oheň. A Max slunce a oheň jako takový. No a červený oheň.

Byl to slastný pocit. A potom jsme na přestávku mohli do pokojů.

"Další hodina se koná venku," prohlásila Skidmorka.

"Skusíme si vaše síly."