„Chrisi?” zeptala se mě do telefonu.
„Ano?” odpověděl sem.
„Pojď na střechu.” řekla.
„Co tam?” zeptal jsem se.
„Pozorovat hvězdy, hlupáčku.” řekla.
jen sem se nad tím hlupáčkem pousmál, vylezl jsem tedy oknem na střechu a koukl na Call. koukala na hvězdy, zase.
„Neuvěřitelné, jak hvězdy dokážou být tak krásné když je noc.” řekla s úžasem.
„Jo Call, máš pravdu. Ale kdyby nebyla noc a tma, ty hvězdy by tady ani nebyly.” řekl jsem jí svůj názor a koukl na ni. jen se nad tím pousmála a pořád koukala na hvězdy. nechápal jsem co na nich vidí.
„Stejně nevím, co na tom vidíš.” kouknul jsem na hvězdy a nenašel důvod.
„Uklidňuje mě to, když jsi tady se mnou a koukáš na hvězdy po mém boku, Chrisi.” řekla s pohledem pořád na nebe plné těch zářících věcí.
ČTEŠ
Calla.
Short StoryByla šťastná. Ale ne opravdu. Ani on ji nedokázal učinit šťastnou opravdově. {shortstory}
