„Chrisi?” řekla do telefonu.
„Ano?” zeptal jsem se.
„Musím ti něco říct..” neznělo to od ní moc nadšeně, začal jsem se bát, že se něco stalo.
„F-fajn” zakoktal jsem do telefonu.
„Do té Ameriky asi budeš muset nakonec jet sám..” koukla na mě když to dořekla.„Cože, proč?” chtěl jsem vědět důvod.
„To teď neřeš, nechci tě tím zatěžovat, povím ti to, až budeš v Americe.” pousmála se.
„Ale..” povzdechl jsem si.
„Chrisi, žádné ale, řekla jsem, že ti to řeknu až budeš v Americe. Nepřemlouvej mě, nepomůže ti to.” řekla ostře, típla hovor, telefon si dala do kapsy a zalezla oknem do domu.
zůstal jsem tam sedět jak ořech a přemýšlel jsem, proč k čertu nepojede.
×
Nuže dobrá, co si myslíte o téhle kapitole? Doufám, že se líbila. ~asyouwish :D
ČTEŠ
Calla.
Short StoryByla šťastná. Ale ne opravdu. Ani on ji nedokázal učinit šťastnou opravdově. {shortstory}