Hybrid [taekook]

𝟙

[den 1]

,,Jimine bacha!" Jimin se rychle otočil a začal střílet ale jedna střela ho zasáhla a on spadl na zem. Rychle jsem k němu přiběhl na pomoc. Bylo jich tu strašně hodně a podle toho jak na tom teď Jimin je, tak si vylepšili náboje.
,,Musíme se stáhnout Namjoone! Nezvládneme to!"

Dokázali jsme utéct a pár z lykanu i zabili, nechceme ale aby umřel někdo z nás. Myslím z nás upírů. Bojujeme dá se říct proti všem i proti našemu vlastnímu druhu. Ale jsou upíři čistokrevné, ti co se narodí jako upíři, matka i otce je upír, a na přeměněné čistokrevným.

Ve městě jsme si nějak na sebe zvyklí. Neříkám že mezi sebou nemáme nějaké spory, ale nezabíjíme se tak moc cizími a navíc občas musíme spolupracovat, protože chceme nějak chránit město. Město neobývají jenom upíři nebo lykani, jsou tu i mágové, nebo jednoduše řečeno čarodějové a míšence které nazýváme hybridy.

Vrátili jsme se do našeho domu který mi zanechali rodiče, protože jsem nejstarší a vlastně bych se mohl představit. Jmenuji se Kim Taehyung a jsem nejstarší syn našeho jakoze "krále" Kim Chang-Heeho. Mám dva pravé bratry Kim Namjoona a Kim Seokjina, ale máme také spoustu přeměněných bratrů a sester.

Byli jsme ve vedlejším městě, kvůli tomu že upíři potřebovali pomoc. Na jejich území se objevili lykani a dost upířích obránců zemřelo. Obránci jsou ti co hlavně bojují a chrání zbytek upírů, to jsme i my. V každém městě má každý druh svoje území a u nás to není jinak.

Jediné místo o které nebí primo rozdělené a kde se naše území pojí je škola. Ano máme školu a možná si řeknete. ,,WTF? oni chodí do školy?" nebo taky ,, mají speciální školu pro upíry?" A nebo si nic takového neřeknete a je vám to jedno. Do školy chodil všichni.

Hlavně ti co se nechcou prozradit. Ve městě nikdo neví ze tu žijí upíři, vlkodlaci a čarodějky. Víme to jenom my a snažíme se nějak neprozradit sice nám to muže být celkem jedno, protože starosta je kus kamene a to doslova, ale i tak radši jsme v tajnosti. Neradi se předvádíme.

Je tu totiž něco horšího než nadpřirozené bytosti. Existují lovci. Jak vlkodlaku, tak upírů a čarodějů a úplně všech. Proto jsme radši v tajnosti. Ve škole učí pár nadpřirozených učitelů, to pro nás znamená že v jejich hodinách se nemusíme přetvařovat. U školy je i kolej, kde jsme většinou ubytování.

Na víkendy a nebo když se nám nechce být na koleji tak chodíme domu, ale zas přicházíme o tu největší srandu. Na koleji jsou většinou dost velké rvačky, ale hlavně tam kolují pomluvy a jsou tam dost super akce, na kterých se baví všichni. Nikdo to tam zas tak nehlídá.

Hlavní pravidlo ať to je kdekoliv nedělat bordel na území jiného druhu, nebo přebírat věci a hlavně ty označkované. Druh kterému je něco přebráno může udělat cokoliv co bude chtít tomu co přebral danou věc nebo něco provedl na území nepřátele. Dobře trochu jsme si pokecali, ale vrátíme se zpátky.

Doma jsme ošetřili Jimina a odpočinuli si. Zanedlouho nám někdo zaklepal na dveře, ale nikdo neotevřel, takže se otevřely sami nebo spíš ta osoba si otevřela.
,, Co chceš Aiko?!" zavrčel trochu Gi. Málem jsem zapomněl bydlí nás v domě šest. Ona se vážně podívala, sedla si do křesla a spustila.

,,Přijde zkáza na tohle město....." nikdo ji nechápal tak jsme ji dali čas ať nám to vysvětlí.
,,nevím co přesně, ale bude válka a dost velká a tohle město nezvládne..." řekla do zničeným hlasem. Aiko je naše čarodějka, má schopnost předpovědět budoucnost, vždycky nemá přesné informace, ale může ji změnit.

,,Jak tomu mužem zabránit, když nevíme důvod?" Zeptal se Jin. Zavrtěla hlavou na znamení že neví.
,, Asi budeme muset být na pozoru..."zašeptala.
,,řekla si to ještě někomu?" Zamumlal Hoseok, který seděl pod Jiminem.
,, zatím to víte jenom vy a čarodějky půjdu ještě za lykany" šlo vidět, že je zničena.

,,Dobře a odpočinout si hlavně" řekl ji Namjoon a pomohl ji se postavit. Kývla a odešla pryč. Byli jsem dost zamyšlení, nevíme co nás ještě bude čekat. Odešel jsem do pokoje a svalil se do postele. Všechno mě bolelo a byl jsem unavený, rychle jsem se umyl a šel spát.

Vzbudil jsem se brzo ráno a nebylo mi úplně nejlíp, navíc jsem měl hlad a někteří z nás jdou dneska na kolej. Převlékl jsem se a šel se ven projít a dát si někoho k jídlu. Mám rád procházky za tmy, uklidňuje mě to. Prošel jsem rychle město, ale nikdo nikde.

Měl jsem strašný hlad a zrovna tu nikdo nebyl. Byl jsem na kraji města a uviděl jsem jak někdo přijíždí do města, což bylo zvláštní protože tu nikdo nejezdi. Možná jenom nějaké auta a jídlem a to je vše. Rozhodl jsem se auto sledovat až do místa kde zaparkovalo.

Vylezla z auta hodně povědomá paní a následně z místa spolujezdce vystoupil chlapec. Jeho vůně se rozlehla po celém městě a každý upír i vlkodlak ho cítil. Byl něčím zvláštní a jeho krev strašně voněla. Začali mi červenat oči kvůli té vůni a hladu, jinak bych se ubránil té touze.

Otřepal jsem se a všiml si paní jak na mě koukala. Nemohl jsem si je dát k snídani. Naznačila mi rukou že mám odejít a poté zavřela, jak kdybych byl nějaká kočka, trošku mě to rozhodilo, že se nebála. Vylezl jsem na střechy domů a koukal se do chlapcova okna.

Tmavě hnědé vlasy a tak stejné oči, v kterých se každý musel ztrácet. Měl sebou jen malý kufřík, takže netahal moc věcí. Nováček?. Co je sem přimělo přijet? Chlapec se svalil do postele a zřejmě se koukal do stropu z té střechy protějšího nešlo moc vidět, proto jsem se přesunul.

Dostal jsem se až k jeho oknu na parapet a pozoroval ho z venku. Byl tak nevinný a jeho matka ho přivede tady. Uslyšel jsem jak už oddechuje, usl.... asi dlouhá cesta. Venku začlo vytí lykanů a zahlédl jsem pár hladových upírů co ho cítili. Musím zjistit co je zač.

____________________
♡