Egoista..

1.

Zase se procházím městem. Asi před půl hodinou mi skončila škola, ale domu se mi ještě nechce. Achjo, celou dobu co jsem venku vidím, jak všichni lidi jsou jen a pouze na telefonech. Celou dobu do nich čumí jako by jim to mělo nahradit jejich celý život. Si ani neváží přírody a ani svých kamarádů. Radši si píšou se stovkami lidí na internetu, ale pokecat si face to face, to ne. No nic, už je celkem pozdě je něco okolo páté hodiny a já bych už měla jít domů. Moje máma je nemocná a kdyby něco potřebovala, jsem jí k ruce. Ona ale ví že každé úterý přicházím pozdě a tak se musí o sebe postarat sama.

Když už jsem v polovině cesty domů, vidím kolem sebe samé plakáty se skupinou... BTS? Jo, asi jo, asi BTS. Skoro na všech je jako hlavní tváří jeden týpek, ale tváří se strašně arogantně. Nechápu co na něm lidí vidí.

Vy vlastně nevíte kdo jsem že? Jmenuji se Laura Wentnová. Je mi 17. S rodinou jsem se asi půl roku zpátky přestěhovala do Korei do nějaké vily, místo toho, abych v Česku žila pěkný život v malém domku a s mými kamarády. Bohužel oni se mnou jet nemohli to za prvé a za druhé by je rodiče nepustily. Naštěstí že si s nimi mužů alespoň psát, ale pak mi chybí ještě víc. Tady nemám žádné kamarády, všichni mě totiž nemají rádi, protože nejsem odtud a jsem z Česka. Nemám tu ani jednu jedinou kamarádku. Je mi smutno. Nedokážu tu být. Chci pryč. Nejraději poslouchám pop když jsem smutná, což je vlastně 24/7. Teď ale zase zpět.

Pomalu jsem odemčela vchodové dveře a vešla dovnitř. Hned u dveří stál věšák a menší botník. Přezula jsem se do papučí a odešla do svého pokoje, který mám v přízemí hned vedle obýváku a koupelny. Převlékla jsem se a odešla do ložnice zkontrolovat mamku. Hold takový zápal plic není žádná sranda. Už se to lepší ale pořád by měla ležet ať se uzdraví co nejdříve.

Vrátila jsem se zpět do pokoje a švihla to s sebou do postele. Ještě chvíli jsem si psala s mojí partou z Česka a pak jsem usnula uprostřed jejich konverzace.