Loki šel s Thórem chodbou a stále měl pouta. Zvláštní, vkládal do něj tolik víry, protože chtěl zachránit tu svou Midgarďanku, ale nevěřil mu natolik, aby mu je sundal. A teď se tady schovával se Sif za sloupem a čekal, až si ji přivede.
,,Co na mě tak zíráš?" špitla vztekle Sif.
,,Já nezírám." bránil se.
,,Ale zíráš." vrátila mu to Sif.
,, Možná zírám na tvé oči, jak září jako dva diamanty, jako dvě hvězdy na noč..." zmlknul, protože na krku ucítil ostrou ledovou čepel.
,,Už ani slovo. Tenkrát pod tím stromem na lavičce, víš byla jsem ještě mladá a hloupá. Ale tentokrát nic nebude." odpověděla.
,,Tak škoda, druhou rychlovku nestihneme, už jde Thor." řekl v klidu Loki.
ČTEŠ
Marvel - Aprílová třicítka
HumorNa prvních třicet slov, která vymyslíte, napíšu třicet povídek.
