Forever & Always

It Looks Like Good Idea

-Zayn-

"Kluci?" Zavolal jsem, protože nikoho neslyšim.

Sice jsem tu jen chvíli, ale už vim, že i u snídaně je musí slyšet všichni.

"Kluci!" Zvedl jsem se ze židle a vydal jsem se dolu.

"To neni sranda." Zaknučel jsem a uviděl jsem Harleye, jak venku někam kouká a vrtí ocasem.

Vyšel jsem ven a musel jsem se zasmát.

"Kluci Harley vás prozradil." Zasmál jsem se, když je vidim schovaný za okrajem domu a milující pes na ně štěká.

"To pak ale neni hra!" Zavrčel Niall a já se znovu zasmál.

Všichni čtyři mě chytli a já vůbec netušim, co dělaj. Po vteřině mi to docvaklo.

"Ne! Kluci ne! Prosim!" Začal jsem hystericky a oni se se smíchem zastavili před bazénem.

"Coje nechceš být mokrej?" Smějou se.

"Ne. Prosím. P-prosím." Začal jsem se klepat a oni mě postavili na zem.

"Co se děje?" Přestali se smát a sledujou mě.

"Mám. Mám. Neumim plavat. Bojim se-."

"Bojíš se vody." Dořekl ten s šipkama na ruce a já přikývl.

"Přeci jsme ho zbavovali strachu na tý jachtě. Po UAN." Řekl někdo další.

Najednou mě někdo vzal do náruče a přenesl mě zpátky do domu, kde mě položili do mojí postele. Ten člověk následně odešel a já si pomalu sedl.

Pořád se klepu a opřel jsem si ruce o kolena a do dlaní jsem si dal hlavu. Začala mě ještě víc bolet hlava, takže jsem se zvedl a opřel jsem se rukou o rám skříně.

-"Prosím ne!" Začal někdo křičet.-
-"Lee nech ho!" Zakřičel někdo další-
-"Neboj se, všechno bude v pořádku. Nic se nestane." Koukám na brečící obličej chlapce, jehož vlasy jsou krásně upravené, má na sobě ladící košili k jeho kalhotám a na rukou vytetovańch pár nápisů a na předloktí šipky.-

Nějak se v mojí hlavě objevili kousky z toho, jak se TO stalo.

Rychle jsem otevřel oči a sedl jsem si na postel. Spíš jsem polovičně spadl, takže mě ještě víc rozbolela hlava.

"Jsi v pořádku?" Vešel pomaličku kdosi do mého pokoje a já držim co nejpevněji svojí hlavu.

Nechápavě jsem se na něj podíval a on si ke mě přisedl. Nepamatuju si ani jeho jméno, ani jeho obličej, nevzpomínám si na něj.

"Jsem Liam." Dodal a dal mi ruku na záda.

"Prosimtě lehni si. Klepeš se a ještě by sis mohl ublížit." Pomalu mě položil na postel.

Přikryl mě, a já začal usínat. Než jsem ale naposledy mrknul, tak jsem k němu natáhl ruku.

"Prosím zůstaň tady." Vydal jsem ze sebe a on si ke mě bez váhání lehnul.

Víc už si nepamatuju, protože jsem tvrdě usnul.

***

Zezdola jsem uslyšel pískání a potom hlasité STŮJ od Nialla.

Rychle jsem si promnul oči a zvedl jsem se z postele. Když v posteli následně někdo zamručel, tak jsem zjistil, že tam ještě někdo leží. Trochu jsem se zadíval a všiml jsem si zlatého řetízku na jeho krku, na rukou má různý tetování a vlasy rozházený na všechny strany, na ruce zelenej náramek a oddychuje s polootevřenou pusou.

Chtěl jsem ho tiše sledovat dál, ale zezdola se znovu ozvalo něco mezi pískánim a kňučenim.

Seběhl jsem dolu a vyskytl se mi pohled na Nialla, kterej v ruce drží malý prasátko a pokouší se ho krmit lahví.

"Jedno větší prase, než druhý." Zasmál se kudrnáč, kterej teď došel schody dolů.

"Dobrý ráno." Poklepal mě pozádech a já se na něj usmál.

"To prasátko potřebovalo domov!" Brání se blonďák a já se musel zasmát.

"Vždyť ani nevíš, jak se s timhle maličkym má manipulovat." Oznámil jsem mu se smíchem.

"Zayn?" Promluvil na mě chraplavym hlasem ten skoro celej potetovanej a já k němu otočil hlavu.

"Moc se ti omlouvám za všechny, za ten včerejšek. Vůbec nám to nedošlo." Drží v ruce ještě prázdnej hrnek.

"Už je to v pohodě. Neměl jsem tak vyvádět."

"Dobré ráno." Sešel zezhora další s holubem na ruce a políbil kudrnáče vedle mě, oba se u toho úžasně usmáli.

"Dobré ráno i vám." Rozcuchal mi vlasy a Niallovi dal pusu na tvář.

"Zkus s tim prasetem dělat míň randálu, aspoň ať neprobudíš Liama, kterej mimochodem neni ve svojí posteli." Každýho z nás oskenoval pohledem.

"A jaktože to ty víš?" Zavrčel na něho kluk s vytetovanými ptáčky na hrudníku.

"Strašně chrápe a já mám půlku postele blíž k jeho zdi." Zasmál se ten s proužky na boxerkách.

Oba se znovu zasmáli a myslím že Lenny, možná Louis začal dělat čaj. Pečlivě ho sleduju, jak lije horkou vodu do hrníčku a k tomu menší poměr mléka.

"Můžu mít otázku?" Směřil jsem jí na všechny tři.

"No jasný." Odpověděl mi Niall, kterej má v náruči malý, spící prasátko, zabalený v dece.

"Opravdu jste mě někdy zbavili toho strachu z vody?" Koukám na Lennyho, jak podal jeden hrnek kudrnáčovi vedle mě.

"Zbavili. Spíš Liam to dokázal. Až se vzbudí tak ti to určitě řekne." Usmál se na mě.

S láskou se na něj usmál a i přes svůj výškový nedostatek se opřel o linku a přes barovou linku se natáhl a věnoval mu další polibek.

"Lenny?" Zeptal jsem se.

"Loui." Usmál se na mě a já se trochu zastyděl.

"Panebože promiň. Moc-"

"Neomlouvej se. Copak potřebuješ?"

"Já jen, že vám to moc sluší." Usmál jsem se.

Nikdy se mi nelíbili kluci. Myslim, že jsem měl v sedmý třídě holku. Ještě v X-Factoru jsem jednu měl, ale to už je dávno. Vzhledem k tomu, že jsem zapomněl na pár let svýho života.
Nikdy jsem žádny zalíbení u kluků nezpozoroval, možná jen párkrát. Vlastně, bylo to víckrát než u holek, ale nikdy jsem si to nepřipustil. Každopádně když tyhle dva vidim, tak vim, že mi kousek chybí. Že mi chybí osoba, do který jsem se zamiloval, i když si nepamatuju, kdo to byl. Ale mám potřebu to zjistit, a to co nejrychleji.