Forever & Always

Little Secret

-Zayn-

Po snídani jsme každej šel dělat něco jinýho. Liam pořád spí, takže jsem se rozhodl, že si budu na zahradě hrát s Harleyem.

Všichni si myslí, že je bojový plemeno. Že je to nemilosrdnej pes, kterej sežere každou veverku, co vidí. Nebo že je to agresivní pes, kterej se umí jenom rvát.

Pravda je ta, že název "bojový plemeno" vznikl jen ze zápasů, který pořádaj debilní lidi. A že je to jeden z nejklidnějších druhů psa.

Co si myslíte o psovi, kterej jde se člověkem, kterej na první pohled vypadá, jako zločinec a za páskem má pistol? Každej pes se chová podle toho, jak si ho kdo naučí.

Když je mezi dětma, tak se přizpůsobí, a když je u zlých lidí, tak se přizpůsobí podmínkám. Každopádně větsina lidí si myslí, že psi jsou jen módní doplňky. Ať malý, nebo velký.

"Co tu děláš?" Řekl někdo za mnou a já sebou prudce trhnul.

Trochu na něj koukám, aby mi poradil aspoň jeho jméno, nebo něco, jak ho můžu nazvat.

"Liam." Usmál se a já přikývl.

"Hraju si s Harleyem, ted se pokouší najít míček. Jinak, dobré ráno." Usmál jsem se na něj a on si sedl vedle mě na schody z obroušeného kamene.

"Já jen. Nepamatuju si vaše jména a přijde mi divný vám říkat tak, jak odhaduju, nebo jak vypadáte." Přijde mi docela trapný, že s nima bydlim a nepamatuju si jejich jména.

"Každej máme tetování. Třeba nás nazývej podle nich, a Niallovo jméno si pamatuješ, takže to půjde bez problému. Úplně jakkoliv nám můžeš říkat, nevadí nám to, věř mi." Usmál se na mě.

"Moc děkuju." Přikývl jsem a z druhý straný zahrady se přiřítil Harley a začal mě olizovat.

"Dlouho tě neviděl." Sleduje nás ten, jehož jméno si vůbec nepamatuju.

"Jak to myslíš?"

"Než se TO stalo, tak jsme- všichni, jako my s klukama jeli do Jižní Ameriky na dovolenou. No, takže jsme neměli moc času na domácí mazlíčky. Ale to je vedlejší." Usmál se a hned potom se zvedl.

Udělal jsem totéž a následuju ho do kuchyně, kde stojí Niall, kterej vaří a přitom si zpívá.

"Ahoj." Zavolal jsem, protože má zaplou digestoř.

"Do prdele!" Trochu povyskočil, ale jeho výška zabránila tomu, aby si rozbil hlavu o přístroj, nasávající vzduch.

Potom nás normálně pozdravil a já se rozhodl, že těm zbývajícím dvou donesu snídani do pokoje, když šli ještě do postele.

Vzal jsem tác a vyrazil jsem po schodech nahoru, potichu jsem vešel do pokoje a oba znovu usnuli. Tomu s motýlem na hrudníku mu ruka a noha, kterou nemá v prapodivné poloze, trčí ven z postele.

Ten se zlatym náhrdelníkem a holubem na ruce na něm polovičně leží a má ruku přes toho druhýho hrudník a oba mají jednu deku, kterou mají přetaženou jen od kousku břicha do kolen.

"Vstávejte." Pošeptal jsem a ten kudrnatej se s úsměvem probudil.

"Mmm ahoj." Motýl se trochu pošoupnul nahoru a usmál se na něj.

Trochu bezradně na něj koukám, protože nevim jméno. A nevim,jak ho mám oslovit.

"Harry." Přikývne, jako kdyby mi viděl do hlavy.

Ten druhej trochu zamrucěl, ale pořád leží na Harryho ruce. Pravidelně oddechuje a otilrá se otírá o kudrnáčovi rameno.

"Promiň, že tak moc koukám. Jen, sluší vám to spolu." Položil jsem tác s nožičkama přes Harryho nohy.

"Neomlouvej se. Sedni si, můžu se tě na něco zeptat?" Posunul svojí nohu a tím mi uvolnil místo k sezení.

"Jojo." Posadil jsem se a on ukousl kus slaniny.

"Líbí se ti Liam, viď?" Trochu se usmál a já se zadíval nazem.

Můžu mu to říct? Je to vůbec pravda? Vyždyť ho neznám ani moc dlouho. Co to kecám, znám ho čtyři roky svýho života.

"Já nevim, může to být pravda? Nevyznám se v tom." Pokrčil jsem ramenama.

Možná jsem měl nějaký znalosti s láskou, ale s mým zapomínáním jsem zapoměl i na tohle.

Z ničeho nic mě Harry políbil. Na začátku jsem ho chtěl odstrčit, ale po chvíli to přišlo.

"Líbilo se ti to?" Usmívá se na mě.

Bezeslova jsem přikývl a on dal kousek slaniny před jeho přítele nos.

"Dřív jsi Liamovi-"

"Kluci je tu doktor, aby vyšetřil Zayna!" Někdo zavolal zespoda a poslední spící člověk sebou trhnul a tím vylil pomerančovej džus z tácu.