Pohyblivá přepravní krabice z kovu a oceli, mezi lidmi známá též jako výtah, oznámila svým typickým zacinkáním podlaží parkoviště. Dveře se automaticky otevřely a dvojice vystoupila ven. Naskytl se jim pohled na rozlehlé cela zaplněné parkoviště, aut snad všech drahých a luxusních značek. Prostorem se rozléhalo drtivé ticho. Dívka lehce nechápala, proč je Jeon vzal na firemní parkoviště, ale hned, jakmile se svou pevnou chůzí vydal k jednomu ze stojících aut, pochopila.
Slepě následovala jeho stopy, až k ostře lesknoucímu se černému sportovnímu autu, již od pohledu zajistě s rychlým a výkonným motorem. Jungkook zastavil u dveří řidiče a přehledně koukl po své podřízené, zda-li šla vůbec za ním nebo tam zůstala stát. Avšak sám věřil tomu, že ho ihned následovala. Jakmile došla k dveřím spolujezdce, pomocí jednoho tlačítka na ovladači auta jeho klíčů odemkl onen sportovní vůz.
Svižně nasedl dovnitř, do prostoru vozidla, na koženou sedačku, jenž po styku s materiálem jeho oděvu vydala nepříjemný zvuk, připomínající spíše zavrzání, až zaskřípání. Mihnu, nechápajíc zcela jasnou situaci, nastoupila do černého auta stejně tak, jako mladík, který si právě v tu chvíli už připoutával hruď k zmiňované sedačce řidiče. Nejistá dlaň pevnějším zatáhnutím za poutko zabouchla dveře. Její stále nepobíravý zrak ihned vyhledal klidnou tvář staršího. „Připoutejte se, prosím, nerad bych riskoval. Pojedu trochu rychle, tak doufám, že se vám neudělá zle." varoval výstražně brunet. Jeho úmysly byly zcela jasné, měl v plánu laškovat s povolenou rychlostí silnic města. Jeho řidičské schopnosti mu v tom absolutně nebránily, právě naopak. Mnoho z jeho přátel by mohlo i potvrdit, že, co se týče řízení, měl Jeon Jungkook svůj vůz plně v malíku.
Dívka s mlčením uposlechla jeho radě a pravou rukou přes sebe přetáhla pevný pás, jenž následně zacvakla. Brunet vsunul klíček do zapalovače a pevným pootočením do prava probudil motor vozidla k životu. Plochou parkoviště prolétla nepatrná ozvěna výkoné kapoty.
Šlápnutím na pedál plynu dal mladý potencionální hezoun příkaz k posunu auta z místa. Černé vozidlo známé značky Mercedes vyrazilo směrem k výjezdu z firemní úschovny aut všech zaměstnanců. Vozidlo dojelo k zvedacím závorám, jenž se po zmáčknutí menšího knoflíku na straně řidiče zvedly a umožnily tak autu projet dál. Pneumatiky pomalu okusily povrch městské vozovky. Během chvilky se zařadil do dopravního pruhu a za necelou půl hodinu už parkovali na parkovišti jiné velké budovy. „Prosím." přidržel skleněné vstupní dveře dívce a jako slušně vychovaný muž vyčkával, až vstoupí dovnitř. Dívka se sklopenou hlavou okolo něho potichu prošla a poté se už konečně vydali do ateliéru, kde mělo proběhnout jedno očekávané focení.
Dveře ateliéru se po styku s rukou bruneta rozrazily a oni vstoupili. Jak se již dalo předpokládat, všude bylo spoustu právě zaneprázdněných pracovníků. Maskérky, osvětlivači, fotografové a samotní modelové, tedy snaž nejdůležitější sestava. Prostorem panoval ten správný a v showbiznisu dobře známý pracovní chaos. Maskérky pylně pudrovaly přebytečný lesk z tváří ideálů a představ krásy. Osvětlovači štelovali pozice a jas světel na place, mezitím co fotografové kontrolovali ostření a kvalitní nastavení fotoaparátů. Člověk by se ani nedivil, kdyby byl fotící ateliér nafukovací s tím, kolik lidí zde bylo. Dvojice předpokládala, že bude trvat i několik minut, než si jich někdo všimne, kvůli soustředěnosti všech okolo, avšak jeden z hlavních fotografů si příchodu očekávané tváře všiml. Náhoda? Nemyslím si. Ale tak jakožto letý spolupracovník Jeona, hlavní šéf placu, by byla ostuda, kdyby Jungkooka nepoztrádal.
„No konečně! Tak tady jsi Jeone! Kde jsi sakra byl? My si nemůžeme dovolit na tebe takhle dlouho čekat. Tady máme všichni moc práce, než jen čekat, až se sem dopravíš." peskoval hnědovláska už hned při příchodu téměř třiceti letý muž. Fotograf s léty zkušeností, ale za to Jungkookův dobrý známý. Ráznou a pevnou chůzí se objevil u hnědovlasé dvojice. Na krku měl na visačce pověšen jeden menší digitální fotoaparát. Oblečen do bílé košile a černých přesně padnoucích kalhot. Osobitě si před dvojici opozdilců stoupl a lehce pobouřeně položil své ruce na boky. Mezi obočím mu trčela nepatrná rýha svraštěného čela. Okolo něho se motalo spoustu krásných mladých lidí v extravagantních a již na pohled krásných šatech. Drahé obleky a honosné garderóby.
Jeon si z toho nic nedělal. Proč by taky? Vždyť mezitím, co on byl na cestě, mohl jeho kamarád, jakožto důležitá osoba této akce, volně a bezstresně fotit ostatní. Vždyť on není hlavní hvězdou programu, nebo ano?
