AM I GOOD FOR YOU?

Kapitola XIII.

Mezitím, co brunetku unesl volný výhled na celé město, mladý Jeon odešel do své ložnice, kde se převlékl z už otravné svazující kravaty, bílé košile a černých klasicky formálních kalhot do pohodlnějšího oblečení. Rovnou se v šatní skříni porozhlédl po něčem, co mohl nabídnout brunetce, v čem by mohla spát, jelikož by si ani sám osobně nepřál, aby v tom, co měla na sobě, spala. Nezdálo se to pohodlné a při spánku by si šaty pomačkala, což si jistě nepřála. Chlapské ruce předběhly mladíkovu mysl a samy vybraly jedno z čistě bílých trik, k němu ty nejmenší šedé tepláky, jenž v šatníku složeně ležely. Jeon si při pohledu na ně byl zcela vědom, že i když je to snad nejtěsnější nebo alespoň jeden z nejvíce malých kusů oděvu, co vlastní, budou brunetce velké. Což měl na vině ten nepopíratelný výškový rozdíl mezi nimi.

Jeho mysl se již nezaměstnávala bádáním nad velikostmi oblečení a on se pomalu vrátil do společenské místnosti jeho apartmánu. Dívka celou tu dobu neušla moc kroků od proskleného výhledu na spící město, proseto stovkou malinkých světel. Snivá podívaná jako kdyby se na chlup nelišila od ukázkové fotografie řady titulních stran luxusních drahých časopisů. Během prázdné tiché chvíle, co byla v obývacím pokoji sama, mezitím, co její nadřízený zmizel za dveřmi jednoho z mnoha pokojů, patřící k součásti bytu, se nechala svést lákáním zvědavosti a párkrát svůj zrak propletla prostorem, v jehož srdci stála. Oči dívenky letmo oběhly celou místnost kolem dokola. Musela uznat, že prostředí, jenž obklopuje mladého muže, bylo na opravdové úrovni. I když nemohla se natolik divit, milý brunet sám již od pohledu působil velmi sofistikovaně a slušně, upraveně a čistě. Nebyla si jista, co si mám myslet a jakým myšlenkám se naklonit, jelikož měla stále nepříjemný pocit, že by u něho doma měla být. Co když je psychopat nebo vrah? Člen mafie nebo masochista?

„Jestli se budeš chtít osprchovat, řekni. Já ti připravím ručník a potřebné." mladíkův zvučný hlas pročísl tok dívčiných myšlenek. Její hlava se automaticky otočila směrem, kde dle všeho mladý muž měl stát. Vysoká štíhlá postava tam stála před zavřenými dveřmi od ložnice, kde trávil své volné hodiny spánku. Šatilo ho pohodlné černé triko z měkkého materiálu a stejně takové tepláky černé barvy. Brunet se pokoušel vytvořit pro mladou dívku příjemnou atmosféru, aby se nebála a neměla od něho takový rozestup. Ano, situace nebyla asi tou nejprofesionálnější, nejednalo se o něco, co by nadřízení se svými asistenty běžně dělali, ale vše bylo ze strany mladého hnědovláska zcela z přátelství a v rámci navázání dobrých vztahů, založených na důvěře. Avšak sbližovacím zájezdem bychom to nazvat nemohli.

Nedalo by se také tvrdit, že vzduch v místnosti byl tehdy v té noci dusný. Nebyla zde ani omezující kosa, či trapné ticho proseté napjatostí. Sice dívku obklopovalo záhadné napětí a nervozita s každou další větou, jenž Jungkook s ní prohodil v rámci konverzace, však snažila se působit klidně a otevřeně, jelikož mu nechtěla přitěžovat ještě více, než jen tím, že v jeho apartmánu stráví noc. Byl zde důvod se obávat? Možná ano, byla v bytě cizího muže. Muži jsou děsiví, co když by ji napadl? Jak by se také mohla cítit komfortně?

„Ne, děkuju. Jen, jestli nemáš nějaký odličovač... nebo něco, čím bych se mohla odlíčit?" otázala se směle malá brunetka. Dotaz proplul prostorem tak nejistě, až to působilo, jako kdyby se snad ani nechtěla ptát, jako kdyby snad ani o věc, jenž se otázkou dožadovala, nestála. Mladý muž upustil pohledem od naproti jemu stojící postavy a zrak zabodl do náhodného bodu někde v ploše podlahy, aby mohl lépe zapřemýšlet nad odpovědí. „Víš, já se moc nelíčím." uchechtl se jemně, přičemž jeho nevinný zvučný smích dolehl až k dívčiným uším. „Ale můžu se jít podívat, jestli něco nemám." věnoval Minhu milý úsměv, který letmo na chvíli odkryl jeho čistý bílý chrup. S těmito slovy znovu zmizel z dohledu za dveřmi, jenž byly od koupelny, jak si dívka pro sebe sama odvodila.