Mafial

28.

Evangelina stála přesně uprostřed univerzitního kampusu. Dívala se na budovu, která jediná jí byla domovem. Mohla jít dovnitř, jenže si nebyla jistá, jestli by měla. Věděla, že nasedla do vlaku, z kterého se nedá vystoupit. Vrátit se jen na chvíli k minulosti by mohlo znamenat naprosté zničení. Nebylo toho už dost? 

Jared mi lhal. Otec je mrtvý. Nebo on to vlastně nebyl můj otec. Celou dobu si se mnou zahrával. Můj otec byl... ani nevím jeho jméno. Byl to mafián. Vlastně boss mafiánů. Ale můžu tomu věřit? Jared přede mnou měl mnoho tajemství. Tohle vše dávalo smysl. Vážně jsem zdědila obrovský majetek? Nic z toho nechci! Nechci jediný cent, na kterých je cizí krev! Nenávidím je! Nenávidím ho! Nenávidím sebe! 

Chtěla znovu vidět Beth, ale věděla, že nemůže. Ani do kavárny se neodvážila vkročit. Neměla sem vůbec jezdit. Jak moc si najednou uvědomovala, že nemá nikoho.

Jack Camble... Jack... měla jsem ho za otce. Myslela jsem si, že je moje jediná rodina. A teď se dozvídám, že nebyl? Ublížil mi! Hrozně mi ublížil! Žila jsem s ním šestnáct let! Věřila jsem, že mě někde v hloubi srdce miluje. Šestnáct let jsem trpěla, protože jsem věřila, že mě má rád! Jenže on mě měl jen pro peníze. Stála jsem mu jen za hloupé, špinavé prachy! A moji praví rodiče? Po tvářích jí znovu začínaly stékat slzy. Ti mě tam nechali. Nechali mě tomuhle alkoholikovi, tomuhle násilníkovi! Nikdo mě nemiloval. Byla jsem nechtěné dítě. Místo utracení zařídili, aby mě svět mučil. Jack mě klidně bez výčitek předhodil Jaredovi, jako chovné zvíře! Nikdo se mě nezastal. Ani Jared mě nemiloval. Chtěl jen moc. Chtěl peníze, které  by ze mě vyždímal, a pak mě klidně odhodil. Tolik lží, tolik bolesti... Všeho mě mohli ušetřit. Ne, je to moje vina. Byla jsem hloupá, když jsem si myslela, že se něco změní, že mohu žít jako ostatní. Byla jsem blbá, když jsem si namlouvala, že mě někdo miluje. Tenhle svět za nic nestojí. Není tu pro mě. Nikdy nebyl a nebude. 

Slzy jí přestaly stékat. Tělo, které se do teď třáslo vyčerpáním, ustalo. Lidé chodili kolem, ale nikdo si jí nevšímal. Nevšímali si ani krvavé skvrny na pravém rameni. Byla sama, opuštěná v přelidněném městě. 

"Eve?" ozvalo se za jejími zády. Byl to jen šum, který odněkud zaslechla. Až teplá ruka na zádech ji vrátila na Zem. "Pojď, půjdeme si někam sednout," řekl Bob a postrčil ji vpřed.

"Jarede, zastav," vyzval ho už po třetí Erick. Seděl na sedadle spolujezdce s mobilem v ruce, zatímco Jared křečovitě svíral volant. Měl výčitky svědomí, ale o svého přítele se bál víc. Kroužili marně kolem autobusového nádraží, kde se jim Evangelina ztratila. Erickův mercedes zůstal stát s dveřmi dokořán na blízkém parkovišti, zatímco čip, který měla Evangelina v rameni, zůstal ležet zničený na nástupišti číslo 3. 

Jared prudce zabrzdil černé BMW a vyskočil z auta. Vrhl se k prvnímu autobusu, který byl na blízku. Přes námitky řidiče a cestujících se prodral mezi sedačkami, ale Evangelinu nenašel. "Viděl jste ji?" zeptal se protestujícího řidiče a strčil mu před nos fotografii v telefonu. Řidič se na fotografii zadíval a hned zavrtěl hlavou. Jared nečekal a vyběhl ven k dalšímu autobusu, který se právě rozjížděl ze stanice. Stoupl mu do cesty a počkal, až zabrzdí. Řidič na něj vystartoval s nadávkami, ale Jared ho okamžitě utnul. Chytil ho za límec košile, když mu odmítl odpovědět, jestli Eve viděl. Zdálo se to marné.

"Jarede, to nemá cenu. Nemůžeš běhat po městě a ptát se na ni každého. Takhle jí oni najdou dřív. Jestli ji už ovšem nemají..."

"Myslíš, že to nevím?!" udělal Jared jeden velký krok k Erickovi, který se držel poslušně kousek za ním. "Kdybys to nepodělal... Buď alespoň užitečný a zajisti kamerové záznamy. Někde tu musí být!" Odmítal opustit myšlenku, že je Eve v pořádku. Raději bude věřit, že utekla než tomu, že ji oni našli. I když jaká mohla být pravděpodobnost? Musela by být víc než nenápadná. Bangs byl všude. 

"Vážně si myslíš, že by tu zůstávala? Tady?" zeptal se Erick skepticky. I on věděl, že je to pitomost. Jared se na něj ale nasupeně otočil. "Přemýšlej," vyzval ho Erick. "Kam by mohla jít?" Tohle zabralo. Jared konečně odhodil tu masku hněvu a ukázal, jak moc zoufalý je. Bezradně si prohrábl vlasy a zadíval se někam do dálky. "Já nevím," řekl. "Nevím, kam by mohla jít, Ericku. Já teď nedokážu uvažovat. Honí se mi hlavou milion věcí."

"Nemohla by jít domů? Nebo někam k Bobovi?"

"Ne..." promnul si Jared obličej. "Pochybuju, že by šla někam, kde to nezná. A domů už vůbec ne. Jedině..." Jared se zarazil. Jak to, že ho to nenapadlo dřív. "Nastup," poručil Erickovi a rozběhl se k autu. "Sethe, hledejte kolem mercedesu a nádraží dál. Zkuste kamery. My jedeme do Littusdaile," řekl do telefonu, když se rozjel na silnici.

"Proč?" zajímal se nechápavě Erick.

"Odtud jsem ji odvezl."