VELVET 2 ✔️

*9*

Projdu tmavou úzkou chodbou a na konci ní uvidím světlo. Dopadá na protější zeď. Zastavím se a opřu podél zdi s připravenou zbraní ve výši obličeje.

Opatrně vykouknu zpoza rohu, abych zjistila, jestli je vzduch čistý. Pokračuji dál v cestě. Rychle se přesouvám z místa na místo potichu jako voják na misi. Dokud nevyjdu po schodech z údajného tmavého a temného sklepa, kde mě ty hyeny drželi.

Srdce mi buší jako o závod díky adrenalinu, který mě pohltil ihned po omráčení Marry. Cítím se plná síly a jako znovuzrozená. Nikdy bych nevěřila po všem zlém, že se znovu postavím na nohy a ten strach přemůžu.

Projdu škvírou pootevřených dveří od sklepa a naskytne se mi známý výhled na ono sídlo, ze kterého jsem před několika hodinami utekla. Nevěřila bych, že se tu znovu ocitnu.

Zaslechnu dva mužské hlasy, jak schází schody dolů do haly. Jsou to ti dva týpci nebo spíš golemové, co hlídali dveře pokoje, ve kterém mě prvně věznili.

Zatím jsem dobře krytá. Schovávám se za rohem zdi, která dělí chodbu se vstupní halou a vypadá to, že tu jsou a byli jen tihle dva, co se týče ostrahy.

,,Hele, neříkala Marry, že se za chvíli vrátí?" ptá se s podezřením jeden druhého.

,,No, jo, ale znáš jí. Bůh ví, co tam spolu dělají, když je do ní tak udělaná. Slyšels jí přece, než šla za tou Sally: Kdybych se tam náhodou zdržela, nehledejte mě" napodobí Marry ženský hlas a oba vybuchnou smíchy.

,,Ne, ty pitomče, Sára a ne Sally. Ta potvora se nezdá. Víš, že jí tam Damián vopíchal? Měls to vidět. Bylo to lepší než nějaký porno na internetu. Pojď, dáme cigáro" uchechtne se a slyším je, jak odchází hlavním vchodem ven z domu. Vzduch je opět čistý.

Nedokážu se pohnout z místa. Znovu se ve mě všechno sevře. Zakreju si ústa rukou a potichu polknu slzy. Ten nechutný parchant nás při tom sledoval a nejspíš si ho u toho i vyhonil. Odporné prase. Je mi tak zle. Tak strašně zle, že bych je nejradši odpráskla oba na místě. Ale to by mi nebylo nic platné.

Oklepu se a vyběhnu potichu schody nahoru do patra. Jdu dveře po dveřích, dokud nenarazím na jedny pootevřené. Ty, ve kterých jsem byla vězněna.

Z místnosti zaslechnu Damiánovo hlas a... Počkat! To snad není možné! To nemůže být pravda! Co ten tu dělá?

Naposledy jsem s ním byla v kontaktu, když jsem mu ráno potají volala z líbánek na Bahamách. To byl poslední den dovolené, na který jen tak nezapomenu. A já to Henrymu celou dobu mlžila. Proč, vždyť o nic nešlo. Až teď mi vše dochází, proč se mnou nechtěl a ani nemohl dál mluvit. Přijel mě sem zachránit. To nedává smysl. Že by to dělal kvůli tomu, že mu na mě pořád tak moc záleží a nechce o mě přijít? Uvědomil si, co udělal za obrovskou chybu a tak mi to chce něčím splatit? A jak mě tu sakra vůbec našel? To nedává smysl.

Opatrně nakouknu mezi škvíru ve dveřích. Pohled se mi naskytne na stojícího Damiána ke mně zády a naproti němu svázaná, díky Bohu, živá a zdravá holčina. Vedle ní strhaný a v obličeji pomlácený...

,,Tati? Do čeho ses to zase dostal..." špitnu si pro sebe, že to nikdo z nich nemohl slyšet.

Musím zakročit, dokud je čas. Ozbrojená jsem a zacházet se zbraní také umím. Teď už jen vychytat to správné načasování.

Opatrně pootevřu nohou dveře dokořán a hned jak mě táta s holčinou spatří, aniž bych k nim gestikulovala ohledně mlčení, hrají se mnou.

,,Co je? Tváříte se nějak divně" zeptá se jich a než bys řekl švec, už jsem schovaná za jedním z dlouhých závěsů až na zem, který z poloviny zakrývá dlouhé francouzské okno ihned vedle dveří.