„A-a-ale magie neexistuje! Nebo existuje?" Zeptala se roztřeseným hlasem Sof. Bylo na ní vidět že se bojí. Všichni jsme se báli. Tohle nebylo normální, nikdo z nás to nechápal. Ignis vstal, otevřel ledničku a chvilku do ní koukal. Poté radši otevřel skřínku vedle a vyndal z ní pytlík těstovin, který vysypal do hrnce, zalil vodou a dal vařit.
„Nebudeme to řešit. Pokud se to nebude opakovat, zapomeneme na to. Třeba nám to vysvětlí náš záhadný přítel pan T." Oznámil nám, a vyndal sedm talířů, mák, mleté ořechy a cukr,
„Mám dvě otázky." Ozvala se Sofie. „Zaprvé, proč zrovna pan T.? A zadruhé, co když se to opakovat bude?" Nenechala se odbít a skákala pohledem z Ignise na Morgan a zpátky. Ti se na sebe koukli a oba zavrtěli hlavou.
„Pan T., protože je tajemný, a zbytek budeme řešit, až na to přijde." Ujala se slova Morgan. „Jo a Ige, zapomněl jsi na máslo." Oznámila svému dvojčeti, zvedla se a dala rozehřívat máslo na plotnu. Ig už nadával těstoviny na talíře a sypal na ně mák a cukr. Jen na můj talíř nasypal místo máku ořechy, jelikož mám na mák alergii. Mor nám to přelila máslem, a přinesli talíře na stůl. Popřáli jsme si dobrou chuť a v tichosti se dali do jídla. Po jídle jsme se postupně vydávali spát. Nakonec jsme zůstali v kuchyni jsem já, Ignis a Morgan.
„Lori, běž už spát. Ráno se vstává do školy." Poslušně jsem se zvedla a vydala se z kuchyně pryč. Spát jsem se ale jít nechystala. Hned jak jsem jim zmizela z dohledu jsem zalezla do skříně na chodbě, a nechala jsem dveře pootevřený. Tušila jsem, že ti dva se budou bavit o něčem důležitém. A měla jsem pravdu.
„Neměli bysme to nahlásit na policii? Je to vydírání a únos. To by se muselo řešit." Zaslechla jsem Morganin hlas. Možná má pravdu, ale policie by si myslela že jsme se zbláznili, hned jak bychom spustili o magii.
Ani mě nepřekvapilo, když moje myšlenky Ignis vyslovil nahlas. „Úplněk je již za dva dny. Počkáme a uvidíme. Třeba se to nějak vysvětlí." Odvětil jí klidně.
Slyšela jsem, jak se Mor nadechla. „Takže ty tam opravdu chceš jít? Mě se to nezdá jako dobrý nápad. On chce abychom tam přišli. Bude na to připravený. Navíc nás evidentně dobře zná. Vzpomeň si na ty dopisy. Zvýšila na něj hlas.
Najednou sem zaslechla ještě jiný zvuk, kterému jsem do teď nevěnovala pozornost. Mělký tichý dech a cvakání drápků po dně skříně. Najednou se zvuky přiblížily až ke mně a něco teplého, hladkého a slizkého se dotklo mojí ruky. „Pomóóóc" Vyjekla jsem a pokusila se rychle vylézt ze skříně, ale nohy se mi zamotaly do něčeho dlouhého a chlupatého a já vypadla ze skříně a rozplácla se na podlaze. V kuchyni zarachotili židle, jak Mor s Igem vyrazili ke mně.
„Elorin!!" Rozkřikl se Ignis. „Copak tě rodiče nenaučili, že odposlouchávat se nemá?" Poté se si ke mně sedl a pomohl mi vymotat nohy z mamčiny šály. „Co se stalo?" zeptal se, teď už klidným, starostlivým hlasem.
„T-t-tam něco j-j-je. N-něco ž-živého a s-slizkého." Dostala jsem ze sebe roztřeseným hlasem. Na chodbě se už pomalu objevovali i ostatní sourozenci. Ig se koukl na hodinky a pak na Mor, která taky zvedala zrak od hodinek. Střetli se pohledem a ona lehce přikývla.
„No tak dobře. Když už jsi na to přišla tak...." Udělal důležitou pomlku, a pak oba s Mor vykřikli a Ig otevřel dveře od skříně. „VŠECHNO NEJLEPŠÍ K NAROZENINÁM LORI!!!" Já na ně nechápavě zírala a pak mi to došlo. Je po půlnoci a já mám narozeniny. Málem jsem vyletěla z kůže, když se ona slizká věc dotkla mojí bosé nohy. Koukla jsem dolu a rozbrečela se štěstím. Ta slizká věc byla jen část malého chlupatého stvořeníčka. Jinak řečeno, vyděsilo mě malé přátelské štěně.
O pár minut později jsem usínala s malým živým šedým huňatým plyšákem, který se okamžitě stal mým nejlepším přítelem.
Každý další den jsme byli víc a víc nervózní. Ve škole jsme se nesoustředili, učitelé s námi ztráceli trpělivost, a tak jsme schytali spoustu poznámek a pětek. Také jsme každý den nacházeli další obálky. Večer před posledním dnem se strhla hádka mezi Ignisem a Morgan. Ignis nás všechny chtěl nechat místo školy doma, protože jsme ve škole k ničemu, a Morgan naopak tvrdila, že máme jít do školy, protože tam nebudeme mít tolik času na přemýšlení. Nakonec Ignis uraženě odešel na zahradu a nás Mor zahnala do postele s tím, že se ráno vstává do školy.
„Morgan?" Ozvalo se a já zeširoka otevřela oči. Ve světle pronikajícím škvírou pronikající do pokoje pootevřenými dveřmi jsem rozeznala Ignisovu siluetu. „Omlouvám se za ten večer. Máš pravdu, radši půjdeme do školy." Překvapilo mě, že se Ig přišel omluvit. On se nikdy neomlouval.
Mor se posadila na posteli a šeptem mu odpověděla. „Ignisi, děje se něco? Nečekala jsem, že se přijdeš omluvit." Ig vešel do pokoje, zavřel za sebou dveře a sedl si vedle Mor na postel.
„Původně jsem o tom nikomu z vás nechtěl říkat, ale když jsi se zeptala tak asi musím. Do hry vstoupila třetí strana." Já se úlekem vymrštila do sedu. „Lori! Ty už zase posloucháš cizí rozhovory?" Zeptal se, kdybych mu viděla do tváře tak by tam zářil veselý úsměv. Vedle mě se vynořila malá huňatá hlavička. „Už pro ni máš jméno?"
„Pjomiň, já nechtěla. Jo mám. Seznamte se se Stín." Odpověděla jsem mu s úsměvem. „Jaká třetí strana? Řekneme to ostatním?
„Stín, Stínka...Hmm hezké jméno. Hodí se k ní. Vlastně jsem si jí poprvé se stínem málem spletl, ale prozradily jí ta blankytná očka." Stín štěkla a my se rozesmáli. „Asi jim to budeme muset říct, ale nepočká to do rána?"
Ještě dřív, než to dořekl Mor začala kroutit hlavou. „Ne, nepočká. Ale nejdřív mi řekni, jak si na to vůbec přišel. To za tebou někdo přišel a řekl ti: Ahoj já jsem já a budu zítra taky na Šibeničáku abych vám totálně změnil život?" Zeptala se ho podrážděně.
Ig zkroutil hlavou. „Ne, našel jsem další dopis." Odpověděl. Já, Mor i Stín jsme na něj zíraly s otevřenou pusou.
