Secrets (Harry Styles)

I am Jared

"O čem to mluvíš?" nervozně jsem se kousla do rtu. 

"Vím, že si se neodstěhovala jenom tak. Když jsem ti nabídl aby ses předtím přestěhovala sem, odmítla si a řekla, že neopustíš nikdy svůj rodný domov"

"Tak jsem si to rozmyslela, je to trestný?" rozmáchla jsem rukama. "Co ti vadí? To že jsem tu? To že se o mě musíš starat?" Zayn si rychle stoupl.

"Ne Emm... Jsem rád, že si tu. Ale příjdu na to, proč si odjela" s tímto odešel. Prohrábla sem si vlasy. Vrátila jsem se k schovávání oblečení.  Když jsem to měla hotové kufry jsem schovala na polici v šatně. Zavřela jsem šatnu a lehla si na chvíli na postel. 

Ikdyž jsem nechtěla usla jsem.

"Proč to děláš? vzlykala jsem a snažila otevřít dveře.

"Ale kočičko, ty jsi tak nádherná, že mě to nutí" Mikey se zasmál. Znechuceně jsem se na něho otočila.

"Myslela jsem, že mě miluješ" zašeptala jsem.

"To taky jo, ale už to nevydžím" Mikey mi začal sundávat oblečení. Snažila jsem se ho odstrkovat, ale měl větší sílu. Hodil mě na postel a zabavil mě kalhot. Ležal jsem už předním ve spodním prádla.

"POMOC!!" vykřikla jsem.

"Drž hubu" sykl Mikey a vrazil mi facku.Po tváři mi tekli velké slzy... zavřela jsem oči.

Vyletěla jsem do sedu. Už to tu bylo znovu...  Kousek sna, který mě už týdny pronásleduje. Všimla jsem si otevřených dveř ve kterých stál Harry. 

"Co tu děláš?" zasyčela jsem a zvedla se. Došla jsem k zrdcadlu a udělala jsem si culík.

"Slyšel jsem jak si křičela" odpověděl na mou otázku. "Co se ti zdálo?"

"Noční můra" řekla jsem "Nejsem první ani poslední"

"Sorry, že jsem se zeptal" odsekl a odešel. Převlíkla jsem se do černých legín, obyčejného býlého tílka a mikyny. Vzala jsem si iPod a sluchátka a šla jsem dolů. Kluci seděli v obyváku a něco řešili. Jak se zdálo Harry jim nic neřekl.

"Už ses vybalila?" zeptal se Zayn. Přikývla jsem.

"Půjdu si zaběhat jo?"

"Ty běháš?" podivil se Zayn.

"Jo od té doby, co..." rychle jsem kousla do rtu. Od té doby, co mě ten parchant znásilnil.

"Od doby?" už jsem věděla po kom mám to slídění.

"Od doby, co si odjel" řekla jsem a obula si svoje boty. "Tak zatím" vyběhla jsem ven a dala si sluchátka do uší a zapla iPod. Hrála písnička od Demi. Demi byla jedna z mých oblíbených zpěvaček. Běžela jsem ulicí a ničeho jsem si nevšímala. 

Vítr mi čechral vlasy. Zabočila jsem do parku, když tu jsem najednou zakopla. Sakra dneska mám nějakej padací den. Už jsem si před sebe dávala ruce, abych utišila pád a když už jsem čekala bolest a zavřela oči nic se nestalo. Nechápavě jsem oči zase otevřela a zjistila, že jsem v někoho náruči. Sundala jsem si sluchátka a koukla se na kluka asi v mém věku. Špinavej blonďák s nádhernýma modrýma očima. Usmíval se na mě.

"Jsem Jared" představil se.

"Emma" usmála jsem se. Najednou jsem si uvědomila, že mě pořád drží. Odkašlala jsem si.

"Oh promiň" pustil mě a prohrábl si vlasy. "Běháš?" zeptal se. Přikývla jsem "Já taky... můžu se přidat?"

"Jo jasně" usmála jsem se. Dali jsme se do běhu a Jared se začal vyptávat.

"Jsi tu nová?" 

"Jo... přistěhovala jsem se k mému bratrovi" řekla jsem.

"To je fajn... Jsi tu první den?"

"Uhm... Stihla jsem si jenom vybalit a potom frrr šla jsem běhat" Jared se zasmál. Když jsme doběhli nakonec parku zastavili jsme se, abychom se vydýchali. 

"Kde vlastně bydlíš Emmo?" zeptal se Jered a sedl si do trávy. Sedla jsem si vedle něho.

"Well street" odpověděla jsem.

"Páni... Nebydlím tam někde..."

"One Direction?" dořekla jsem za něho "Jo... jsou to sousedi" zalhala jsem. Nepotřebuju. aby semnou kamarádil jenom kvůli tomu, že mám slavného bratra. Jered přikývl a koukl se na mobil.

"Jé to už je tolik" koukl se na mě a smutně se usmál "Už musím" postavil se a ke mě natáhl ruku, a pomohl mi vstát. Oprášila jsem si legíny.  

"Tak ahoj" usmála jsem se na něho. 

"Ahoj" Jerad se otočil a odcházel ode mně. Najednou se otočil a koukl se na mě. "Nechceš, někam zajít? Třeba zítra?" vypadal strašně nervozně.

"Jo ráda" usmála jsem se. Jered se usmál a zamával mi. Potom odešel opačnou cestou než já. Vydala jsem se domů. Když jsem vešla zjistila jsem, že je doma jenom Harry.

"Kde jsou ostatní?" zeptala jsem se.

"Zavolal je mananger" řekl.

"A proč si nejel taky?" 

"Protože mě nepotřebují a dojde Kendall, Honey" mrkl na mě.

"To Honey si odpusť" řekla jsem a vydala jsem se k sobě do pokoje. Sundala jsem si spocené oblečnení a rovnou ho hodila do prádla. Vzala jsem si čístý látkový kraťase a volné bílé triko. Sedla jsem si na ke stolu a zapla si notebook. Najela jsem si na Kik...

HoweJared: Uff byla fuška tě najít :DD

EmmaM: Vážně? :O

HoweJared: Jo Emmo... nevěřila bys, že je přes 1000 Emm. Mám štěstí, že jsi byla na začátku :D

EmmaM: To máš :D Tak proč sis mě hledal?

HoweJared: Je divný, když řeknu, že se mi stýská? 

EmmaM: Ehm... docela jo, protože se neznáme ani den :D

HoweJared: Tím víc se těším na zítřek :) Mám se pro tebe stavit?

EmmaM: Ne. Dáme si sraz

HoweJared: Dobře kde?

EmmaM: Ty jsi ten, který to tu zná :D

HoweJared: A jo vlastně :D Tak třeba park? A potom půjdeme třeba na zmrzku nebo do kina?

EmmaM: Jo to zní fajn :)) Hej promiň už musím tak zatím

Vypla jsem počítač a došla ke dveřím. Zrovna když jsem scházela poslední schod někdo zazvonil. A než jsem stihla něco udělat, Harry už otevíral. Vyskytl se mi pohled na nádhernou brunetu... Byla hezčí než na fotkách.

"Zlato" vypískla Kendall a vrhla se na Harry. Fuj tak to nemusím vidět. Proklouzla jsem do kuchyně a tam jsem si začala dělat jídlo, dokuď jsem neuslyšela JEHO.

"Jé ty nám děláš jídlo? To si nemusela"