Secrets (Harry Styles)

The end

"Něco pro tebe mám." došlo mi najednou. Odtáhla jsem se od Harryho a došla k nočnímu stolku. Vytáhla jsem krabičku a došla zpět k němu. "Vánoční dárek." vysvětlila jsem.

"Já pro tebe taky něco mám." odběhl vedle do ložnice, ale když se vrátil nic jsem neviděla. Podala jsem mu krabičku, kterou si vzal. Otevřel jí.

"Děkuju Emmo." koukl se na mě. Vytáhl narámek a dal si ho na ruku. "Teď na tebe budu myslet v jednom kusu." přitáhl si mě za pas k sobě.

"A to jsem taky chtěla." řekla jsem pobaveně. Harry se zasmál.

"A teď já." řekl tajemně. Z kapsy džín vytáhl malou krabičku. Zatajil se mi dech. Ta krabička byla tak podobná těm... Zalapala jsem po dechu, když si Harry klekl na jednu nohu. Vzal mě za ruku a zadíval se mi do očí.

"Emmo Mali, vím že jsme oba udělali spoustu chyb." začal. "Ale věřím, že teď už to bude dokonalé." usmál se. "Proto bych tě chtěl požádat, aby ses stala mojí ženou. Abychom se vedle sebe probouzeli, a trávili spolu už dokonce naších životů."

"Ano." zašeptala jsem. "Vezmu si tě." z oka mi vytekla slza. Slaz štěstí. Harry otevřel krabičku a vytáhl nádherný prstýnek. Nevlíkl mi ho na prst a postavil se. Hned jsem mu padla okolo krku. "Miluju tě." řekla jsem.

"Já tebe víc." zašeptal mi do ucha.

O půl roku později:

Bylo to tu. Byla tu naše svatba. Stála jsem v pokoji a dívala se na sebe do zrdcadla. Dokonalé obyčejné bílé šaty, dokonalé rozpuštěné vlasy a obyčejný náhrdelník.(multimedia) Nechtěla jsem vypadat jako někdo jiný. Měli jsme obyčejnou svatbu u Harryho doma na dokonalé louce.

Bylo léto, takže bylo vše rozkvetlé. Byli tu všichni. Gabriel, Mia, Jered, máma s tátou, kluci, moje sestry, babička s dědou a samozdřejmě Harryho rodina.

"Zlato už bychom měli jet." vstoupil do pokoje táta. Koukla se na něho a s úsměvem přikývla. Sešla jsem dolů. Všichni hosté už byli na místě. Zbývala jsem tu jenom já, táta, Mia, moje sestry a Gama, které mi šli za družičky.

Nasedli jsme do auta a řidič se rozjel.

"Jsi nervozní?" zeptala se mě Gema."Protože, kdybych si brala mýho bráchu, taky bych byla." rýpla si. Zasmála jsem se. Milovala jsem to jejich rýpání. Když jsme dojeli táta nám otevřel dveře a mi vystoupily. Byli jsme kousek od místa, aby mě do obřadu nikdo neviděl.

Když jsem uslyšela,že hudba, která zabavovala hosty utichla věděla jsem, že je čas. Koukla jsem se na tátu a ten přikývl. Holky mi podali kytici, bílých lilií a stoupli si předemně. Došli Harryho svědci, tím pádem kluci a stoupli si vedle holek.

"Strašně ti to sluší." řekli všichni.

"Děkuju." usmála jsem se. "Ale teď už běžte." zasmáli se a vydali se uličkou, která byla udělaná z klad. S tátou jsme se vydali pár kroků za nimi. Když mě viděli hosté utichli. Usmívali se na mě a já jim úsměvy oplácela. Do té doby, než jsem viděla Harryho. Stál tam dokonalý jako vždy. Možná jenom trochu nervozní.

Došli jsme k až k němu a táta mě předal Harrymu. Holky stáli na mé straně a kluci na Harryho. Pro mě a Harryho teď nikdo jiný neexistoval. Byli jsme to jenom my dva.

"Berete si zde přítomnou Emmu Malik, pane Harryho Stylesi?" to už jsme byli tak daleko?

"Ano." usmál se Harry.

"A vy berete si zde přítomného Harryho Stylese, slečno Emmo Malik?" zeptal se mě. Všechny oči byli na mě. Usmála jsem se.

"Ano."

"Můžete si vyměnit prstýnky." došla k nám malá holčička a donesla nám prstýnky. Když mi Harry navlíkal můj třásla se mu ruku. Musela jsem se pousmát. Když se mu to konečně povedlo udělala jsem totéž. "Prohlašuji vás za manželé. Můžete políbit nevěstu." a to taky Harry udělal. A v té chvíli to byl náš první polibek v manželství a já si nemohla stěžovat.

O rok později:

"Herolde já tě zabiju!" vykřikla jsem, když na mě šla další kontrakce. "Jak jsem mohla dovolit, aby si mi udělal dítě? Natož dvě?"

"Ale miláčku, dýchej." Harry mě držel za ruku. Bylo mi ho líto, protože jsem mu tu ruku dost drtila. Ale víte co? Nebylo mi ho líto! Je to jeho chyba. Znovu jsem vykřikla.

"Ještě párkrát zatlačte, paní Styles. Už vidím hlavičku." usmála se na mě doktorka. Poslechla jsem a měla pravdu. Uslyšela jsem dětský pláč.

"Máte nádherného syna, ale nemůžeme zapomenou na to druhé." mrkla na mě a předala to malinké stvoření doktorce. Ze všech sil jsem tlačila. jak jen to šlo. A vážně jsem si oddychla, když jsem uslyšela druhý dětský pláč.

"A tady máme krásnou dcerku." usmála se a i jí podala sestřičce.

"Zvládla si to miláčku." políbil mě Harry na čelo. Sestřička k nám došla ze dvěmi uzlíčky. Jedno růžové a druhé modré. Podala mi je a já je opatrně uchopila. Harry mě hladil po spocených vlasech. Poprvé jsme viděli naše děti. A musím říct, že to byl kouzelný okamžik. Byli tak malincí, a nádherní a na hlavě neměli skoro žádné vlásky. Ale zaujalo mě něco jinýho.

"Mají oči po tobě." koukla jsem se na Harryho. "Zelené jako smaragd." usmála jsem se.

"Aspoň vím, že jsou mý." zasmál se. Kdybych nedržela děti, praštila bych ho.

"Blbečku." řekla jsem jen a znovu jsem se koukla na moje malé potvůrky. "Vítejte na světě Williame a Darcy." zašeptala jsem.

"Paní Styles, odneseme je do postýlek. Musíte se umýt." řekla doktorka. Přikývla jsem a nechala, sestřičku vzít si děti. Odvezli mě do pokoj, kde mě opláchli.

Později došel Harry do pokoje i s Willem a Darcy. Podal mi Darcy a s Willem si lehl vedle mě.

"Nemůžu uvěřit že máme děti." zašeptal.

"Už jsme pravá rodina." koukla jsem se na něho a natáhla se pro polibek. Potom jsme se oba koukli na děti.

Na William a Darcy Stylesovi. Děti zrozené z pravé lásky, která nikdy neskončí.

Tak toto je oficiální konec této povídky. Doufám, že se vám všechny kapitoly líbili a budu ráda, když bude pokračovat u ostatních :)) Mám vás všechny ráda <3 :*