Už zase táhnu z baru.
Mám polámaná křídla.
Táhnu je za sebou,
nohy mě divně zebou.
Už zase odcházím z baru,
a sotva pletu nohama.
Mám v sobě černou díru.
A ztratil jsem veškerou víru.
Už zase je tu zavíračka
a já se táhnu ulicí.
Křídla se vlečou za mnou.
Odcházím mezi světlem a tmou.
Už zase mizím do noci
a křídla zahodil v příkopu
Není mi asi pomoci.
Snad do pekla se prokopu.
Jsem anděl bez křídel
a pijan bez víry
a taky bez
studu a
štěstí.
YOU ARE READING
Básně výčepní
PoetryTak jako výčepní lihovina, tyto básně se nečtou pro chuť, nýbrž pro efekt.