Básně výčepní

Svítání

Přes mrtvý zebry v ulicích,

přechází stíny, taky mrtvý.

Na ksichtech mrtvý škleby.

Zuby jak do rakví hřeby.

A bezzubý čas míjí postavy.

A smrtka kosu brousí.

A slunce svítí do ulice.

A mrtvá zebra nepoběží více.

Tak šlapou lidi mršiny,

mračí se na všechno.

A divně křiví svoje tlamy,

vědomi toho, že jsme vždy sami.

Svítá a kouř se vznáší nad továrnou.