Láska je sestrou smrti III. ✔

|NEVĚSTA|

/23.3. 2016/

Paul Travers se díval na nějaké obrázky ve vile, ve které teď společně s dalšími smrtijedy přebývali. Začínal mít potřebu neustále něco dělat a hlavně chtěl konečně žít. Osmnáct let v Azkabanu nebylo málo a on měl chuť něco tropit.

,,Co je to za fotky?" zeptal se Eduard Rosier a postavil před ně na konferenční stolek Brandy.

,,Vybírám si nevěstu," odpověděl Travers s úšklebkem, aniž by svého švagrovi věnoval pohled. ,,Osmnáct let bez sexu, to s tebou leccos udělá."

,,Notak, Paule, nebyl sis schopen najít po taková léta manželku," zasmál se jeho představám pobaveně, ,,proč bys to teď měnil?"

,,Není to tak, že bych nebyl schopen," opravil ho, ,,ale víc jsem holdoval nezávaznému sexu. Ovšem teď hledám mlaďounkou dívku, která bude schopna mi dát, co nejvíce dětí. Chci po sobě něco zanechat."

,,A koho máš v mysli?" vyzvídal Rosier zvědavě. ,,Mám ti někoho dohodit?"

V tu chvíli Paul konečně zvedl oči, vybral si skleničku a naplnil ji alkoholem. Zatvářil se tajemně a panáka do sebe naklopil. ,,Pro pána Jána, ty už sis někoho vyhlídl!" vyhrkl nadšeně Eduard. ,,Tak syp, milý švagře, ať si můžu ty vaše malé špačky začít představovat."

Travers zašmátral v kapse a vytáhl kus papíru, který se pohyboval. Po chvíli Eduard poznal, že se jedná o výtržek z Denního věštce. ,,Jak stará tahle fotka je?"

,,Tak tři měsíce," pokrčil rameny. ,,Když jsem ten výtisk četl v Azkabanu, prostě jsem si ho musel schovat. Ta holka mě uchvátila. Teď jsem o ní začal zjišťovat víc, abych věděl, odkud pochází. Její táta se sice krvezrádce, ale pracuje na ministerstvu, takže to není žádná chudá cácorka. Zato její matka je velmi zajímavá. Čistokrevná a s francouzským původem."

,,Vždycky jsem věděl, že máš slabost pro zrzky," uculil se Rosier. ,,Její matka je Audrey Weasleyová, že ano?"

,,Ano, to je ona," přikývl s úsměvem. ,,Chodí do pátého ročníku v Bradavicích a je jí šestnáct. Naprosto ideální věk. Nevinná květinka, která mi nikam uteče. Teď na mě čeká v Bradavicích a učí se NKÚ. Stejně je nebude potřebovat. Jakmile přijdeme k moci, dostanu se zpátky ke svým penězům i nemovitostem a bude moje královna, která nebude muset pracovat."

,,Kdy si plánuješ říct o její ruku u pana tchána Percyho?" zasmál se Eduard a on mávl rukou.

,,K tomu ani nedojde," předváděl mu svůj plán sebejistě. ,,Přijdu si pro moji Lucy, až to nikdo nebude čekat."

***

Killian už čekal před kanceláří Williama O'Briena. Čekal tam půl hodiny předem a v jejich bytě nechal vzkaz. Opravdu se o ni bál, protože neměl sebemenší ponětí, kde by mohla být. Ovšem jeho predikce se potvrdily v momentě, kdy se na konci chodby objevila Iris s Williamem a každý měl v ruce kávu.

,,Dobré ráno," usmál se na něj do široka William, zatímco odemykal svou kancelář.

,,Dobré, dobré," zabrblal Killian a postavil se před dveře, než do nich stačila Iris vstoupit. William už byl uvnitř, ale zároveň na ně viděl, protože celá stěna byla prosklená. ,,Iris, kdes byla? Byl jsem k smrti vyděšený, když ses neukázala ani ve dvě ráno. Byl jsem do té doby vzhůru a čekal jsem.. ale tys nikde nebyla."

,,Přespala jsem u Williama," nakrčila rameny, jakoby by nechumelilo a upila ze své kávy. On měl ale vytřeštěné oči a rozhozené ruce.

,,A to mi říkáš jen tak?" pozvedl obočí. ,,Bál jsem se o tebe a jediné, co z tebe vypadne je tohle?"