Láska je sestrou smrti III. ✔

|NABÍDKA, KTERÁ SE NEODMÍTÁ|

/15.5. 2016/

,,Killiane, synku, jak se máš?" poplácal Marcus Flint po zádech po svého syna a usadil se ke stolu v hospůdce v Prasinkách.

,,Teď navzdory ke všemu, co se ve světě děje, celkem fajn," zamyslel se blonďatý mladík, načež se jeho otec pousmál. ,,První dvě zkoušky OVCE mám úspěšně za sebou, obě za plný počet bodů. Konečně jsem začal chodit s Iris a myslím, že konečně mám vše, co v životě chci."

,,Jsem na tebe moc pyšný, Killiane," pochválil ho Marcus a následně si sentimentálně povzdechl. ,,Kéž by se toho tvá matka dožila, aby viděla, jaký se z tebe stal muž."

,,Je teď na lepším místě než je Británie," vzpomněl si smutně si svou matku, ,,nikdo si nezaslouží žít v takovém strachu, v jakém teď žijeme."

,,Proto tě potěší zpráva, kterou pro tebe mám," dostal se k tématu, ke kterému se starý Flint chtěl dostat. ,,Ukázalo se, že tvoje studijní výsledky, stáž - a vlastně všechno okolo tebe - tě dostalo k jedné skvělé pracovní nabídce."

,,Opravdu?" rozzářily se Killianovi oči a jeho otec spokojeně pokýval hlavou.

,,Má to samé výhody, synku," básnil o tom Flint. ,,Plat je nádherný, budeš mít vlastní tým a už jsem zmiňoval, že je to v Dubaji?"

,,V Dubaji?" vyhrkl překvapeně Killian a Marcus nadšeně pokračoval.

,,Ano, v Dubaji," potvrdil mu. ,,Daleko od tohohle všeho. Je to smlouva na pět let. Budeš mít zajištěné bydlení a až se vrátíš, budeš o mnoho moudřejší, bohatší a váženější."

,,Ale je to v Dubaji," opakoval si pro sebe Killian. ,,Mám tady nechat všechno? Tebe, Iris, Británii?"

,,Být v následujících letech v Británii je sebevražda," argumentoval Marcus. ,,Pokud tedy na straně lady Tenebris. Ta holka je sice stejně stará jako ty, ale disponuje takovými schopnostmi, že si to ani nedokážeš představit. Používá černou magii, ze které měl i její otec respekt. Podřídila si staré smrtijedy jako de la Vitovi, Rosiera, Traverse, Lestrange."

,,Sám jsi řekl, že to holka stejně stará jako já," nakrčil ramena a pak si něco uvědomil. Chytl svého otce za levé předloktí a vykasal mu rukáv. A spatřil ono tetování - Znamení zla. Marcus se k smrti vyděsil a rychle ruku zandal pod stůl. ,,Tati?! Za Druhé kouzelnické války jsi tohle neměl. A teď ano? Jsi teď smrtijed?"

Marcus za něj sykl, aby ztišil svůj hlas. ,,Dělám všechno pro to, abych přežil," ospravedlňoval své činy. ,,V tvém věku jsem byl také tak liberální. Chtěl jsem se vzbouřit systému, ale časem zjistíš, že nemůžeš zachraňovat svět, když sám nejsi v pořádku a zajištěný."

,,Kdo tě k tomu přivedl?" chtěl vědět Killian. ,,Mučila tě Tenebris? Nebo někdo jiný ze smrtijedů?"

,,Sám jsem se přidal," narovnal se a tvářil se, jak to má v hlavě srovnané. ,,A pravděpodobně bys byl nucen udělat to samé pro přežití, ale já nechci, aby jsi toho byl součástí. Alespoň pro zatím. Proto se nám ta Dubaj tak hodí," zašmátral ve své kapse a vytáhl pracovní smlouvu. ,,Vem si tohle. Máš na rozmyšlenou dva týdny, tak se rozmysli správně. Chceš přeci být v bezpečí. Vem tuhle pracovní pozici a zmiz z Británie, dokud nebudeš mít hůlku na hrdle."

°°°

,,Jak bylo v Rusku, Maxi?" zeptal se Fabian Prewett, když společně se svým o dva roky starším strýčkem stavěl pomocí kouzel stan.

,,Bozhestvenno," zhodnotil Max Moody a Fabian se na něj nechápavě podíval. ,,Božsky."

,,Naučil jsi se rusky?" zajímal se obdivuhodně zrzavý mladík.

,,Si piš," zazubil se černovlásek. ,,Máma mi říkala, že jsi také měl dobrodružství v Tokiu."

,,Říkala, jak moc velké dobrodružství?" uchechtl se nejistě Fabian a Max zastavil svou činnost.

,,Proč to říkáš tímhle tónem?" založil si ruce na prsou a zakroutil hlavou. ,,Jsi pro mě jako bratr, spíš než synovec, Fabiane. Je mi jedno, jestli se ti líbí holky, kluci nebo trollové. Navíc, když to bylo celou dobu jasné."

,,Prosím?!" zděsil se Fabian a Max se rozesmál.

,,Prosím tě, snad si nemyslíš, že jsem nepochopil, proč jsi se mnou nesdílel to nadšení z všech těch holek, o kterých jsem ti vyprávěl," zavzpomínal Max. ,,Už v nějakých tvých třinácti letech jsme měl pochyby, ale jakmile jsi přesáhl patnáctku a furt nic, už mě nikdo nepřesvědčil o opaku."

,,Tak proč jsi nic neřekl?" podivil se Fabian a mladý Moody si povzdechl.

,,Proč asi, kamaráde?" položil mu řečnickou otázku. ,,Kdybych to na tebe vybalil v tvých patnácti letech, co bys udělal? Uzavřel se do sebe a popřel bys to. Zatímco já takhle věděl, že si to dobře promyslíš a přijdeš na trh v momentě, až s tím budeš stoprocentně srovnaný."

,,Víš, Maxi, nechci znít sentimentálně, emocionálně a tak," přešlápl nervózně. ,,Ale vzhledem k tomu, že mi umřeli rodiče a Mary.. jsem hrozně rád, že ty nejsi mrtvý."

Max se zasmál a svého synovce obejmul. Byl tak rád, že na tuhle výpravu nejde sám. Ano, poslední dva roky byl zvyklý všechno dělat sám a moc se na nic nevázat. A všechny ty jeho cesty nebyly zbytečné, protože ho naučili přežít a být samostatným chlapem. Ale v tuhle chvíli byl tak hrozně rád, že s ním je tady jeho nejlepší kamarád a bratr, kterého měl tak moc rád.

°°°

Lady Tenebris měla ve své hlavě plno plánů. Teď právě seděla u svého zrcadla a nechala svou osobní skřítku, aby jí zapletla vlasy do drdolu. Přeci jenom, v rozpuštěných vlasech vypadala jako malá holka a to ona nepotřebovala. Ba naopak, chtěla vypadat neohroženě a nelítostně. Zaslechla zaklepání na dveře, pozvala klepajícího dál a v odrazu zrcadla uviděla, o koho se jedná.

,,Lady Tenebris," uklonila se mírně blonďatá Sybil de la Vito a dívka pokývla hlavou.

,,Co potřebuješ, Sybil?" otázala se dívka s platinovými vlasy, načež skřítka do vlasů posadila poslední sponu, takže se Tenebris mohla pootočit a nedívat se na ženu pouze skrz zrcadlo.

,,Zajímá mě, co bude s mou prapravnučkou Catherine," hlesla Sybil. ,,Chci svou pomstu."

,,Již brzy se dočkáš," odpověděla Voldemortova dcera. ,,Ale nelze nic uspěchat. Máme jasný plán a zabíjíme jednoho po druhém. Ve velké míře mudlovské šmejdy a čas od času nějakého významného hrdinu, aby to ochromilo širokou veřejnost."

,,A jak daleko je Catherine Weasleyová v listu smrti?" zajímalo Sybil a Tenebris se ušklíbla.

,,Zabíjíme krvezrádce, Sybil," pověděla já, ,,ale tvé prapravnučce dám ještě jednu šanci. Sice po válce svou vílí magii zamkla do nenápadného přívěsku, ale může si jí zase vzít zpátky. A vílí magii potřebujeme. Stejně jako jsou pro nás důležité tvoje praprapravnoučata Eduard, Juliett a v poslední řadě Kai."