Příběhy Krvavého klanu [Short Story]✔

Kapitola 6.

  Tma šla kolem obydlí dvounožců a myslela na to, co se stalo. Velmi stateční to velitelé! O Hadovi a Ledovi jsem to věděla celou dobu! Potom jí ale něco došlo. Tak proč jsem taky neodešla?  Zamyslela se. To jsem měla v hlavě ? Seno?! zasyčela sama na sebe. Vždyť  jsem sama přece říkala o Hadovi a Ledovi že to nedokážou!
Nevěděla co dál. Nemá přátele. Nemá vůdce. Nemá...vlastně skoro nic. ,,Jak jsem mohla být tak hloupá a věřit těm sketám, že budou skutečnými a odvážnými veliteli?" zakřičela.
Mezitím, co na sebe křičela už obloha potemněla a začali se ukazovat první  hvězdy. Tam, která  šla od jejího starého teritoria směrem ke vzdálenějšímu lesu, né ke klanovkám, které s nima tak zametly. Zalezla si pod keř a zase přemýšlela, co se vlastně  událo: Nejdřív viděla Havrana a Ječmena na území stejných klanovek, které na ně zaútočili. Potom se vrátila a řekla to těm tzv. ,,Velitelům" a potom dělala to, co obyčejně.
Pořád v tom nenašla žádný smysl. Bylo to divné, jakoby se to mělo stát a nešlo to změnit...

☆☆☆

~Tma se probudila na velmi zvláštním místě. Bylo tam temno, tak temno, že nebylo skoro nic vidět. Jediné, čeho si Tma všimla, bylo, že před ní byly zvláštní kočky v kruhu.
Přišla k nim blíž, aby se podívala, co to dělají. Jak si myslela, nic zajímavého. Jen čučely do nějaké vody a něco si šeptaly. ,,Haló, já jsem tady, idioti!" zavrčela na ně. Ale oni dál dělali svoje a nevšímaly si jí. Potom ale, když se Tma otáčela k nim zády, jedna z nich vstala a šla k ní. Nebylo kočce vidět do obličeje, ale zdálo se, že to byl kocour, ale takový...hodně malý. Poté, když kocour přišel blíž, Tma si všimla bílé tlapky. Nakonec se jí podíval do obličeje a ostatní kočky se na ni otočily. A Tma vyjekla: ,,Postrachu?!" ~