50 SHADES OF TAEKOOK

THE WORST DAY OF MY LIFE THAT ENDED DIFFERENTLY THAN I EXPECTED . JK

JUNGKOOK
Pomalu scházím dolů ze schodů , protože se mi nechce za těma dvěma , kterýma pohrdám . Nakonec však dojdu do naší kuchyně , kde ty dva spolu dělají něco neidentifikovatelného mám dojem , že se tomu jinak říká líbání protože můj otec při této činnosti té ženě , kterou radši nechci jmenovat slízává z obličeje všechnu ropu , kterou tam má napatlanou a mě se z toho pohledu abych k vám byl upřímný dělá na blití .

Nechte toho někdy přemýšlím jestli na tohle už náhodou nejste starý protože se na to fakt už nedá dívat . Řeknu jim naprosto upřímně a bez ostychu , protože mi ani od jednoho nic nehrozí a i kdyby hrozilo tak si z toho nic nedělám nemám se zkrátka čeho bát a uvědomuji si to .

Nechceš se uklidnit vyjede na mě lehce otec. Já se tedy s největší ironií a arogancí v hlase hluboce omluvím a zatvařím se tak otráveně jako snad nikdy .

Co jste mi teda chtěly říct laskavě mě přestaňte napínat , protože už to , že tu s vámi jsem  mě nebaví a ještě poslouchat ty vaše nechutný řeči to tomu fakt moc nepomáhá řeknu až odporně  ,ale v tu chvíli je mi to naprosto jedno jak se na mě ty dva koukají , protože mě ani jeden z nich už vůbec nezajímá a oni to už dávno oba vědí . JSEM TĚHOTNÁ vyjekne nadšeně ta osoba která ještě před chvíli byla přisátá na mém otci a já se proberu ze svých myšlenek a stuhnu na místě jako bych byl přikovanej k nějaký židli někde ve vězení a někdo by se do mě zrovna chystal pustit elektronický proud .

Najednou se mi udělá ještě víc blbě než mi bylo do teď potom se na ně oba s obrovskou hořkostí v očích lehce podívám , protože už mi ani za příjmy pohled nestojí .

Já musím pryč řeknu nechutně a zároveň zmateně a co nejrychleji se odeberu do svého pokoje kde si začnu balit ty nejdůležitější věci .

Najednou se mi v zádech však objeví otec , který na mě povýšeně hledí a nechápe moji činnost . Já pomalu zavírám svůj batoh a chystám se pokoj navždy opustit a on mi v tom pro moje štěstí nějak nebrání .

Ještě než odejdu jsem se tě chtěl zeptat na jednu věc . Řeknu otci a přitom ani pohledem nezavadím na tu rašpli vedle něho . Chybí ti vůbec ještě někdy moje máma vzpomeneš si na ni ještě aspoň někdy , protože já si myslím , že ta se teď kvůli tomu co se tady děje a kvůli tomu , že si tady děláš nějaký zasraný děcko s nějakou takovou jako je támhleta musí v hrobě obracet a je mi z vás obou naprosto zle a už mi opravdu už nestojíte ani za jeden pohled .

Otec stojí u zdi jako kdyby stuhl a nedokáže ze sebe vydat ani jedinou hlásku a ta rašple vedle něho na mě jen udiveně čumí . Možná jsem to už opravdu trochu přehnal , ale chtěl jsem být prostě jen upřímnej a konečně jsem jim chtěl říct pravdu .

Jasně je mi a to jasný už nemusíš nic říkat. Řeknu otcovi . Než odejdu ti řeknu už jen jednu věc klidně si tady s tou osobou udělej těch fakanů kolik chceš , ale já už se na to zkratka dívat nebudu a doufám , že ve svým životě už nikdy nebudu muset vidět obličej ani jednoho z vás a hlavně vás prosím nehledejte mě , protože sem já už se prostě nikdy nevrátím a tím si můžete být jisti víc než čímkoliv jiným .  S těmahle slovama za sebou zavřu vchodové dveře , které mi teď přijdou těžší než kdykoliv předtím a najednou zjišťuji , že už se stmívá a je tu už skoro noc a s lehkým strachem v nohách se pomalu vydávám neznámým směrem vstříc něčemu čemu se mám dojem  říká osud , který má zkrátka jen jediný cíl být co nejdál od toho domu , který pro mě dříve tolik znamenal a začít  svůj nový a konečně jen svůj vlastní život a především má za cíl svobodu po které už tak dlouho toužím.