Něco Jako Nový Život

1. noční můra

Všechno je na hovno. Můj život je jeden velkej propadák. Já nevím proč zrovna já? Proč zrovna mě se tohle všechno musí dít. Já nevím. Proč musím do toho děcáku? A proč musím na jinou školu? Proč všichni řeší to jak vypadám a moji minulost? Já přece nic neudělala tak proč sakra? Je mi šestnáct a všechno se mi hroutí pod nahoma. Teď zrovna si balím svý věci a budu muset do děcáku. Já tam nechci, zvládnu to i bez nich. Nepotřebuju aby se o mě starali. Já prostě nechci! Do očí se mi derou slzy když myslím na to že odsud odejdu do Prahy a všechno se změní. Dobalím poslední tašku a otočím se na tu paní co stojí ve dveřích. Nevypadá moc mile. Vezmu si věci a jdem po schodech dolů. Je jí jedno že brečím a to že odsud nechci. Miluju to tady a ona mě odsud jen tak odveze do velkoměsta kam nechci. Proč mě nikdo nechce chápat? Naposledy jsem se podívala na statek a nadechla se čerstvého vzduchu. Nastoupila jsem do auta a z očí mi stékala jedna slza za druhou. Všechno je tak definitivní. Ještě jsem zahlédla statek a pak už jsme zajeli do lesa. Dojeli jsme až do Prahy. Je to tak velký město s moc lidmi. To přece nejde jen tak mě přestěhovat někam kam nechci!? Dojeli jsme před velkou budovu a já vystoupila. Svůj zrak jsem upřela na velký nápis Dětský domov. Co bude dál? Vstoupila jsem a šla chodbou dál. Byli tady pokoje a  nevypadalo to tu moc útulně. Na chodbě jsem potkala nějakýho kluka. Byl dost divnej a vypadal dost drsně. Šel z něj trochu strach. To je váš pokoj. Otevřela jsem dveře a spatřila malý pokoj. Stolek, postel a skříň. Nic víc. Vstoupila jsem a sedla si na postel. Položila jsem si hlavu do dlaní a brečela. Všechno to na mě dopadá a já už nevím co dál? Bylo odpoledne a já si měla vybalit věci a přijít do jídelny. Vybalila jsem si tedy a šla najít tu jídelnu. Po chvíli jsem došla do místnosti ze stoly a výdejním oknem. Bylo tam asi deset lidí. Tohle je Kristýna Popelková je tu nová takže se k ní budete chovat slušně. Mluví jak kdybych byla v pasťáku. Šla jsem zase do svýho pokoje a lehla si na postel. Koukala jsem do stropu a přála si aby tohle všechno byl jen sen. Abych se probudila s téhle noční můry a bylo všechno zase dobrý. Ale to se nestalo.

Nová povídka která bude asi kratší, ale ne zase tak krátká.
Budu moc ráda za vaše názory