The book of Shadows and Stars

Ztracen a nalezen

Myslím, že bych měl utéct,
Někam daleko, v zapomnění,
Před sebou, před tebou, před světem,
A stejně, mě to nijak nezmění.

Pořád zůstanu tím, čím jsem kdysi byl,
Má minulost tu pořád bude,
A bude to i to jediné,
Co tu po mě, po smrti zbude.

Čtyři lidi, na čtyřech lavicích,
Všichni zastavení, ztraceni v čase,
Hledí si svého, však jsou si blízcí,
Co v jejich hlavách, asi zdá se?

Co bude po smrti, a co v životě?
Takové otázky si můžem jen klást,
Však co se stane, co z nás bude,
Určitě nás dokáže i zmást.

Třeba budu kosmonaut, třeba hasič,
Třeba zachraním životů tisíce,
Kdo ví co bude, kdo ví co nastane,
Tiše pro sebe si přejíce.

Všechno špatné, v něco dobré bude,
A i když se to teď nemusí zdát,
Jednou se ti splní vše,
Vše co sis kdy mohl přát.

A když budeme moc chtít,
Můžem udělat svět,
Lepším místem pro život,
A potom o tom vesele pět.

Protože je to pořád na nás,
Co jsme byli nezměníme,
Ale co můžeme být,
Jenom my, ovlivníme.