The book of Shadows and Stars

Bezejmenná

Tak moc to bolí, a zároveň,
Osvobozuje sladce,
Možná jsem jen snílek,
Možná že jsem zrádce.

A možná jsem jen člověk,
Jako žádný jiný,
Co utíká před tím co byl,
Co nezvládá nést břemeno své viny.

Kdo ví co ze mě bude,
A i kdyby, ať mi to radši nepoví,
Chci se nechat překvapit,
A užít si svý štěstí momentový.

A co že jsem jen snílek,
Jednou bude líp zase,
Ale aby mohlo být,
Bude to těžký jak prase.