Po zvláštním snu a dlouhém přemítání o něm se Tygřík rozhodl na to zatím nemyslet a šel si zalovit. Jako vždy, měl úspěch: myš a pořádného hraboše. Tenhle les je plný kořisti, na to bych si dokázal zvyknout pomyslel si. Ale musel cestovat dál. V tom snu mi ta kočka přece říkala o lesních kočkách a podle jejich popisu bych se jim asi měl vyhnout pořádně velkým obloukem. Bruno měl přeci jen asi pravdu...
Poslední myšlenka ho znepokojila a naplnila vztekem. No jo, Bruno. Můj odvážný, silný a hlavně věrný kamarád! Ten kr***** se na mě vykašlal a nepomohl mi, i když jsem byl v úzkých!!! Tak od toho co nejdál! Vztek ho popohnal a k hranicím lesa se dostal celkem rychle a bez problémů.
Procházel mýtinou a stále že všech stran rozebíral ten sen. Podle toho, co mi bylo řečeno, mám najít kočku. No jo, ale kde?
Najednou zaslechl nějaké zvuky a tak se schoval do keře. ,,Ale no tak! Takhle tu myš nechytíš! Musíš se plížit proti větru, aby tě neucítila! Zkus to znovu" řekl někdo směrem od Tygříka. Ale Tygřík si uvědomil, jak je ta rada důležitá. Hned si zkontroloval, jestli je proti větru, aby ho oni neucítili. Měl štěstí, prošli kolem něj jakoby tam nebyl. Alespoň si je mohl prohlédnout.
Byl to dospělý černý kocour s malou hnědě mourovatou kočičkou. Ani se nenadál a už měla myš pod tlapkou a hrdě se podívala na dospělého kocoura. Že by to byly ty lesní kočky? Zamyslel se. Možná bych se od nich mohl něco naučit... Ale to už kočky zase mizeli ve křoví. A bylo by nebezpečné je pronásledovat, takže šel Tygřík opačným směrem, aby se vyhnul problémům.
Den za dnem se vyhýbal lesním kočkám, ale poslouchal je, aby se něco přiučil. Rady starších koček, které dávaly kočkám mladším se několikrát osvědčily a Tygříkovi pomohly.
Jednoho dne, kdy byl zřejmě na okraji jejich území, zaslechl zajímavý rozhovor: ,,Aha! Další úlovek!" Pištěl mladší kocour, asi tak ve věku Tygříka. ,,Dneska se ti obzvlášť daří...myslím, že už je čas, aby se z učedníka stal válečník" Řekla mu na to kočka, co byl s ním. Takže takhle to je...ty mladší kočky jsou učedníci a válečníci je cvičí, aby se jími taky mohly stát, až přijde čas! Dává to smysl... ,,A dostanu válečnické jméno!" radoval se kocour dál. ,,Víš, jak to dávání jmen vůbec fungují?" Tou otázkou Tygříka překvapila. Taky by ho to zajímalo... ,,Velitel klanu změní tvoje jméno tak, že základ zůstává stejný...Ty jsi Listotlapka...tlapka je tradiční přípona, která se učedníkům dává...ale ta část List...to je to, co tě popisuje a zůstává stejný i ve válečnickém jméně, jen se odebere učednická přípona a místo toho se tam vloží válečnická...jako například ocas, pírko, srst, pruh a tak dále a tak dále..." ,,Jů! Už se těším, co mi vybere!" To už kočky odcházely. Hmmm...třeba si taky dám válečnické jméno...ten pruh se mi líbí...
Tygřík došel k osamocenému stromu, daleko od místa, kde vyslechl ten rozhovor, aby ho nikdo nepřistihl... Nemám velitele...tak se jmenuju sám! ,,Tygříku...protože jsi dost starý a zkušený a protože jsi přežil sám tak dlouho...jsi hoden se stál válečníkem...i když nepatříš do žádného klanu...uh...od teď si budeš říkat...Tygří pruh!"
Hm...asi jsem se nudila a naspala to...navíc už nic dlouho nevyšlo, tak se snad líbilo...😂
- Goldy💖
