Neboj.

Amulet

Natáhnu dlaň, a nechám si do ní spadnout hvězdu.  
Tu, se kterou jsme se často navzájem pozorovali.
Tu, která se do nás zamilovala, když se my, na střeše staré továrny, prvním polibkem zamilovali do sebe.
Tu, která sledovala všechna tajná vytrácení, noční procházky, milování v letní louce vyhřáté sluncem i dlouho po setmění, a nekonečná loučení, co přicházela s ránem.
Tu, která si pomocí nočních střípků skládala náš příběh, a s každou spatřenou radostnou chvilkou se rozzářila jasněji.
 Tak tu si nechám spadnout do dlaně a budu ji, plnou našich vzpomínek, nosit pořád v kapse.