Kapitola první

384 24 21
                                    

Slabounká rána probudila Harryho ze spánku. Promnul si zmateně oči a poslepu nahmatal dioptrické brýle. Kde to jsem? Co se děje? V prvním okamžiku ho napadlo, že je stále ještě v Bradavicích, vzápětí to ale přehodnotil. Tohle přece není postel s nebesy, ani pokoj ve věži.

Již čtrnáct dní byl zpátky u tety a strýčka Dursleových.

Z úvah ho vyrušilo opakované ťuknutí na okno. Harry jej otevřel a smetl tím drobné kamínky z parapetu. Pod oknem stál chlapec v tmavé mikině s kapucí na hlavě.

„Hej, pst. Potřebuju s tebou mluvit," zašeptal na něj. „Jsi přece Harry Potter, ne?"

„Jsem, ale kdo jsi ty?"

„Eliot, jméno mé," Vystřihl parádní pukrle. „Všechno ti vysvětlím, neboj. Pust mě prosím dovnitř, ať to v klidu probereme."

Harry na malý okamžik zaváhal. Zvědavost nakonec vyhrála nad opatrností, a tak seběhl schody po dvou, aby vpustil cizince dovnitř. Když se oba vrátili do ložnice, změřil si ho od hlavy k patě.

Postavou si byli podobní. Možná byl Eliot o něco vyšší, za to rozhodně hubenější. Výrazné lícní kosti, vystupující z pohublé tváře, se nedaly přehlédnout. Zelené oči mu zvědavě těkaly po místnosti až spočinul pohledem na Hedvičině kleci.

Mohl jsem to tady uklidit... Ušklíbl se Harry na sebe v duchu.

Eliot jako by mu četl myšlenky. Prozíravě se usmál a dodal: „Máš to tady útulný,"

„Díky," pořád ještě zmateně uvažoval, proč je chlapec tady. Co po něm může asi chtít?

„Tak o co jde?" vyzval ho.

Eliot v tu ránu zbledl a zkrotl jako beránek. Nejspíš šlo o něco důležitého. „Kde bych tak začal,"

„Nejlépe od začátku."

„Fajn," nadechl se zhluboka. „Jmenuji se Eliot, to už ale víš. Jsem sirotek a žiju v sirotčinci svatého Thomase. Před nedávnem se tam začaly dít podivný věci."

„Jaké?"

„Ehm, možná to bude znít hloupě, ale je to fakt pravda," začal ze sebe sypat informace jako by roztrhl pytlík s Bertíkovými fazolkami tisíckrát jinak. „Někteří kluci, co tam bydleli se mnou, se začali ztrácet. Nikdo neví kam šli, jestli se vypařili nebo utekli, ale začíná to být pěkně strašidelný."

Harry trpělivě naslouchal. Neuplynuly ani dva měsíce od záhady s Raddleovým deníkem, přesto se objevila nová nerozluštěná hádanka. Napadlo ho, že si jej problémy vyhledávají samy.

„Potřebuji pomoc – TVOU pomoc!"

„Ale jak si přišel na mě?"

„Jednoduše," vytáhl při tom z kapsy pomačkaný list papíru. Byla to stránka z denního věštce, kde se hrdě tyčil usměvavý Albus Brumbál. Nad jeho hlavou byl umístěn tučný titulek:

HARRY POTTER PORAZIL PÁNA ZLA!

Harry si v rychlosti přečetl novinovou stránku. Byl to článek z dob, kdy Voldemort padl. On sám byl v té době ještě malinký, přesto všichni oslavovali jeho jméno a radovali se z pádu temné moci.

„Ty nejsi mudla?" Prohlédl si ho překvapeně.

„Kdo to je?"

„Aaale..." zamumlal. Nevěděl, co mu říct.

Na první pohled se zdálo, že je Eliot obyčejný kluk. Na druhou stranu Harrymu vrtalo hlavou, jak se dostal k dennímu věštci?! Ví o kouzelnickém světe? Zná Bradavice nebo famfrpál? Všechno to bylo zamotané...

„Kde si k těm novinám přišel?"

„V sirotčinci. Matka představená je měla uložené v šuplíku."

„A tebe nepřekvapuje, že se obrázky pohybují?"

„Jasně že jo. Nejdřív jsem byl v šoku, pak jsem ale začal objevovat další věci." Sáhl tentokrát do druhé kapsy a vytáhl odtud černobílý snímek. Na fotografii se objímala zamilovaná dvojice. Harrymu v tu chvíli spadl žaludek o několik stop níž. Na obrázku nebyl totiž nikdo jiný, než Lily a James Potterovi.

„Kdo jsi?" vydechl nevěřícně Harry.

„Ehm, tak nějak jsem zapomněl dodat, že se jmenuji Eliot Potter. Jsem tvůj starší bratr."

Vítejte v mém světě čar a kouzel✨ Pokud jste se propracovali až sem, děkuji mockrát za váš čas. Doufám, že vás příběh zaujme ❤ První kapitola je jen jednohubka, další budu přidávat do dvou dnů, můžete se těšit.

Teď k tomu důležitému 😊 Jak na vás příběh působí? Myslíte, že je Eliot opravdu Harryho bratr nebo se za něj jej vydává? Těším se na komentáře 👍

Armáda budoucnostiKde žijí příběhy. Začni objevovat