Hrdinou na plný úvazek: Mořský vánek

Před odjezdem

U Marinette
Dnes jsem výjimečně vstala brzy. Bylo 8:30 a já odcházela. Ještě rychlé rozloučení a už jsem chvátala před školu. Čekala tam na mě Alya. Asi jsem ji dost překvapila svým včasným příchodem. "Ahoj kočko" ozvala se. V tom přiběhl Nino. Takže zbýval jen Adrian. "A už je tu." ozvala se Alya. Pozdravili jsme se a šli do třídy. Slečna Bustierová už tu byla a nás přivítal její úsměv. "Dobré ráno děti, Adriane máš papír?" Ano slečno, tady je." Už tu byli i ostatní. "Ještě jednou přeji dobré ráno. Povězte něco hezkého svému sousedovi, a pak budeme pokračovat." Po pochvalách jsme pokračovali. "Mam pro vás několik zpráv. Zaprvé - na výlet pojedeme všichni, nikdo tu nezůstává což jsem ráda. Zadruhé - zítra dostanete vysvědčení. Poslední den školy totiž budeme v Chorvatsku a nemá smysl vás sem poté tahat. Dnes tedy máte poslední den výuky. Zítra vysvědčení a pár posledních informací o výletě. Řešili jste už pokoje? Pokud ne, tak mi dejte do zítra vědět. Popřípadě to můžeme vyřešit v autobuse. A abych nezapomněla. Zítra bych ráda rodiče seznámila ještě s pár informacemi. Takže ať tu jsou v šest. Plánuji to tak na půl hodiny. Vy zde buďte také. A to by bylo vše. Nějaké dotazy?" Odmlčela se. "Nikdo? Nu, zbývá nám asi půl hodiny, mohli bychom se ještě učit, ale když budou ty prázdniny, tak si povídejte. Ale tiše!"

Zbytek dne neproběhl nijaké zvláště. Rozloučili jsme se s profesory a popřáli jim pěkné prázdniny.

Doma jsem se posadila na postel a představovala si, jak to tam bude vypadat. Viděla jsem sice fotky, ale to není ono. V tom mi zazvonil telefon. Volá Alya. "Ahoj Alyo?" "Ahoj kočko, jsme s Ninem a Adrienem v parku. Přijdeš?" Tak tadyto nemůžu odmítnout. "Jasně. Dej mi tak pět minut. Ahoj." Vzala jsem si telefon, peněženku a do kabelky sušenku pro Tikki. "Ahoj mami, jdu ven." Mamka se na mě mile usmála a kývla, že rozumí. Došla jsem k parku. "Ahoj Marinette." "Ahoj. Jaký je program?" "Ehm. Žádný." odpověděla mi Alya. "No tak mi povězte, přemýšleli jste už o těch pokojích?" "My s Adrienem jsme už domluveni."oznámil mi Nino. "Ale Marinette. Vždyť jsme nejlepší kamarádky. S kým bych asi tak chtěla být na pokoji." Se mnou. "No jasně. Se mnou. Mohli bychom se zeptat na pokoje vedle sebe." Napadlo mě. "To by bylo fajn." Pozitivní reakce. Tak to mám ráda.

Ležela jsem v posteli a povídala si s Tikki. Byla jsem připravená na vysvědčení i na spánek, když v tom zazvonil telefon. Alya. Co chce tak pozdě? "Ahoj Marinette, promiň, že volám tak pozdě. Napadlo mě, že bys u mě mohla zítra přespat. Co ty na to?" "Ahoj Alyo, zní to skvěle. Ráno se zeptám mamky. Určitě mě pustí." Ještě jsm spolu chvilku mluvili, ale protože jsem byla velmi unavená a nechtěla jsem přijít na vysvědčení pozdě, šla jsem spát.

Druhy den ráno jsem se vzbudila s patnáctiminutovým předstihem. Zeptala jsem se mamky na to přespání. Dovolila mi to. Připravila jsem se tedy do školy a vyrazila. Alya se velmi divila, ale vše jsem vysvětlila asi deseti budíky. S radostí jsem jí pověděla o tom přespání. V tom dorazili i kluci a my se tedy mohli vydat do třídy. Povídali jsme si když v tom zazvonilo a vešla slečna Bustierová. Pozdravení, pochvala a už tak očekávané vysvědčení. Byla jsem na sebe hrdá. Měla jsem jen pár dvojek, mimo jiné i z mé neoblíbené chemie. Sdělili jsme si dojmy a pokračovalo se v nadcházejícím programu.

Adrien
Slečna Bustierová začala povídat o Chorvatsku. Když v tom ji zazvonil telefon. Omluvila se a hovor vzala. Chvilku do telefonu mluvila a poté jen ukončila. "Omlouvám se za přerušení. Právě jsem dostala zprávu od Nathalie. Otec ti Adriene vyřizuje, že musí narychlo odjet. Nathalie tedy s tebou nepojede." Byl jsem překvapen, ale i nadsen. "Ale zpět k tématu. Chtěla jsem se zeptat na ty pokoje. Napište mi tady s kým chcete být. Odjezd je ve čtyři, takže buďte před školou tak v půl čtvrté. Samozřejmě to uslyšíte i večer. A teď ještě jedna věc. Pojede s námi Luka. Je to Juleky bratr. Má to jako dlouhodobý projekt do školy. Většina z vás ho zná takže není třeba představováni. A to je asi vše. Teď se ještě podíváme na nějaké ty fotografie, a pak si ještě můžete popovídat. Ve dvanáct vás pustím domů." Byl jsem dost překvapen. Luka jede s námi? Hned jsem to říkal holkám za náma. Byly dost překvapené stejně jako já. Pak jsem si vzpomněl na ten Marinettin nápad. "Slečno? Mohli bychom mít s Ninem pokoj vedle Alyy a Marinette?" Slečna přikývla a my se šli dále věnovat konverzaci. Všichni už byli zapsaní, a tak nás slečna přesně ve dvanáct pustila domů. Rozloučili jsme se a těšili na večer.

Marinette
Po škole jsem zaběhla domů. Daly jsme si s Alyou sraz za půl hodiny v parku. Rychle jsem si vzala to nejnutnější do tašky a chvátala do parku. Alya tam už čekala a mě přivítal její úsměv. Rychlé pozdravení a už jsme byly na cestě k ní domů. Po cestě jsme přemýšlely nad vším možným.

Marinette
Dost jsme se nasmály, pak byl čas jít do školy. Slečna Bustierová rodiče seznámila s věcmi, které jsme již věděli. Když jsme skončili, tak jsme se rychle rozloučili a šly domů. S Alyou jsme si ještě chvilku povídaly, pak jsme šly spát.

Ahojky, tak tu je další kapitola. Jsou tu hned dva dny. Omlouvám se, že to vychází později. Nějak jsem neměla inspiraci. Těším se u další kapitoly. Tak zase jindy.

Lucy