Hrdinou na plný úvazek: Mořský vánek

Už jedeme!

Marinette
Vešla jsem do autobusu jako poslední. Všichni už byli na svých místech. Seděli ve dvojicích jako na hodině, až na ... Alyu a Nina? Což znamená, že si mám sednout vedle Adriena. Těšila jsem se, ale byla jsem i nervózní. Co když něco pokazím? Alya se na mě povzbudivě usmála. Šla jsem si tam tedy sednout. Vedle nás, přes uličku, seděla Alya.

Všichni jsme se připoutali a řidič vyjel. První pár minut jsme poslouchali pravidla. Nakonec byla řada na pokoje. "Takže, ted pojďme vyřešit pokoje. Jak už jsem říkala, jsou po třech, což neznamená, že po třech musíte být. Máme pro sebe celý hotel, tedy dvě patra pokojů a přízemí. Budeme v hotele Mendula. Oliva je pro ostatní. Takže. První pokoj je Marinette a Alya. Další Adrien a Nino. Pak tu máme Kima a Maxe, Ivana a Nathaniela, Juleku a Rose, Alix a Milen a nakonec Sabrinu, Chloé a Lilu. Je to celkem sedm pokojů. Je to podle vámi zapsaných skupin, jen jsem nechtěla nikoho nechávat samotného a trošku jsem to upravila. Vidím, že s tím není žádný problém. A to je vše co jsem chtěla říct.

Cesta byla příjemná. Dívali jsme se na filmy. Přemýšlela jsem o kocourovi. Je vše v pořádku? Daří se mu? A při přemýšlení jsem usnula.

Adrien
Marinete usnula a hlava jí spadla na mé rameno. Přemýšlel jsem kam asi jela broučínka. A stejně jako Marinette jsem usnul.

Marinette
Vzbudila jsem se a hlavu jsem měla na Adrienově rameni? Nakonec také otevřel oči. Bylo pět ráno. Divím se, že jsem se vzbudila tak brzo. Asi za to mohl šum, který se rozléhal autobusem. Měli jsme půl hodiny přestávku. V té době se nic zvláštního nestalo.

Nasedli jsme zpět a vyrazili. Čekala nás ještě hodinku cesta, pak jsme měli počkat na loď.

Loď byla nádherná, ale na nás moc velká. Jmenovala se Plava Laguna. Přendali jsme tedy zavazadla a nastoupili. Naše čtveřice seděla spolu. A já byla zase vedle Adriena! Krásně jsme si popovídali a i shlédli film. Jeli jsme asi dvě a půl hodiny. Naštěstí jsme měli všichni dost místa. Do zátoky, kde jsme měli strávit následujících čtrnáct dní, jsme dorazili už lehce vyčerpání. Bylo vedro, a proto jsme rychle vyndali kufry. Naše cesta k hotelu byla mírně do kopce, což nám ale nevadilo, protože jsme byli nadšeni z interiéru. Přes terasu jsme došli prosklenými dveřmi až do společenské místnosti, odtud pak několik schodů do prvního patra. Bylo tam čtrnáct pokojů! A v druhém patře též.

"Třído, první patro pokoj 102 je Kim a Max. Pokoj 103 je Ivan a Nathaniel. Pokoj 104 jsou Sabrina Chloé a Lila. A 105 jsem já. Druhé patro pokoj 202 je Adrien a Nino. Pokoj 203 Alya a Marinette. Pokoj 204 Juleka a Rose. Pokoj 205 Alix a Milen. Luka je na pokoji 201. Můžete jít na pokoje. Za čtvrt hodiny na terase. Půjdeme na oběd.

Vešla jsem do pokoje a zabrala si postel. Vyšla jsem na balkon a rozhlédla se po krajině. Ano, máme balkon! Zbývalo ještě deset minut, opláchla jsem si tedy obličej a převlékla se. S Alyou jsme zamkly a vydaly se na terasu.

Už tam všichni byli. Slečna Bustierová dorazila hned po nás a my vyrazili směrem k molu. U Olivy jsme zahli doleva a šli asi deset minut. Vstoupili jsme do restaurace a naobědvali se. Bylo to dobré. Pak jsme se vrátili a dvouhodinový polední klid využili na vybalení věcí. Byla jsem ráda, že zatím nebyl žádný útok.

Za chvíli byl čas na pobyt venku. Vzali jsme si tedy věci a šli k molu. Kluci hned vlezli do vody a my s Alyou se šly opalovat. Klidné opalování nám však narušili kluci. Přišli a pokapali nás ledovou vodou. Šly jsme se schladit a najednou byl čas na návrat na pokoje.

O půl hodiny později jsme již čekali na večeři. Ta proběhla klidně.

Pak jsme se vrátili a já, protože jsem byla po cestě unavená, šla spát. Sice byla večerka až za tři hodiny, ale to jsem neřešila. Těšila jsem se na zítra a další aktivity.

Ahojky, tak tu máme další kapitolu. Dnes už trochu zajímavější. Děj se odehrává na skutečném místě. Těším se na další kapitolu, tak zase někdy.

Lucy