championship // cz-usa-can

// 1

Dnes je 5. května, což znamená 5 dní do začátku celého mistrovství světa v Bratislavě.

Já s mojí nejlepší kamarádkou jsme vždy plně doufaly, že se na mistrovství podíváme, protože hokej sledujeme už od našich 12 let.

Mimochodem, jmenuji se Viktorie a je mi 18 let. Stejně jako mojí nejlepší kamarádce Elence. Ta studuje sportovní gympl, zatímco já zdravku.. a to je přesně důvod, proč za 11 dní pojedeme do Bratislavy.

xxx

Po škole, která nám oběma končí dneska ve tři jdeme společně prvně ke mně a potom k El domů. Musíme se balit, protože zítra odpoledne odjíždíme.

Začínám ze skříně vytahovat všemožné oblečení a házet je na postel. El stojí vedle mě a pomáhá mi s výběrem co dát do kufru. K hromadě oblečení jsem přibalila pantofle na hotel a jedny tenisky do zásoby. Zapnu kufr a postavím ho ke zdi.

Sebereme se, hodíme na sebe bundy a zamíříme přes ulici k El domů, kde celý proces opakujeme. Když i Elen zaklapne svůj plně narvaný kufr je něco málo po 18:00.

V tu chvíli mi došlo, že mám být za půl hodiny u stadionu kvůli odevzdání papíru ohledně odjezdu. Mám to o něco komplikovanější než Elen, protože jedu jako pomocník zdravotníka. Rozloučila jsem se s El a vydala jsem se ke stadionu.

Dorazila jsem akorát včas. U DRFG Areny nikdo nebyl. Zkoušela jsem zvonit, ale nic.

V tu chvíli se vedle mě objevil vysoký kluk v červené mikině s kapucí na hlavě. Vytáhl z kapsy kartu a přiložil ji na dveře. Pomalu zatlačil a dveře ho pustili dovnitř. Otočil se ke mně a usmál se.

Následovala jsem ho útrobami Ronda. Zastavila jsem až před kanceláří zdravotníka. Zaklepala jsem a po vyzvání jsem vešla dovnitř. Odevzdala jsem papíry potvrzené školou a rodiči.

Za to jsem vyfasovala černé tenisky s gumou na podrážce. Hned mi došlo, že budou proti uklouznutí na ledu. Dala jsem ji je do batohu a vyslechla si instruktáž k zítřku. Měla jsem to říct i El.

Vyšla jsem z kanceláře a později i z celého areálu Areny. Vytáhla jsem z kapsy telefon a vytočila číslo Elen.

Hned jak to vzala, vyložila jsem jí všechny důležité informace k zítřku.. Samozřejmě jsem se nezapomněla zmínit i o klukovi, který mě pustil dovnitř do areálu.

Jeho úsměv se mi upnul v hlavě. Podle mikiny jsem poznala o koho šlo. Moc komeťáků totiž za Carolinu nehraje. Ano, byl to Martin Nečas.

xxx

Sotva jsem došla domů, únavou jsem padla do postele. Po asi půl hodině projíždění sociálních sítí jsem se zavřela v koupelně a dala si horkou sprchu. Vyčistila jsem si zuby a oblékla se do pyžama.

Vlezla jsem si znovu do postele. Ležela jsem a přemýšlela jsem nad Martinem. Po chvilce jsem ho pustila z hlavy se slovy, že teď pojedu na mistrovství a uvidím mnohem víc takových kluků jako je on.

Chvíli jsem si ještě projížděla instagram.

Po pár minutách jsem usnula.