championship // cz-usa-can

//9

Je 17:00 a za hodinu nám začíná druhý zápas v pořadí. S Norskem.

Kluci vjeli na led a začali se rozbruslovat.
Kývla jsem na Martina, aby přibrzdil u střídačky, na které jsem stála.

Když se u mě zastavil, pohladila jsem ho po tváři a pronesla.
Já: Promiň, že jsem se teďka poslední dobou s tebou nebavila, nebyl na to nějak čas.
M: Tak je jasný, že se musíš věnovat svému příteli.
Já: Mitch není můj přítel, jsme jen dobří kamarádi. Až se něco změní, slibuju, že budeš první, kdo to bude vědět.

Martin se na mě jen s úsměvem podíval a já mu věnovala krátkou pusu na tvář.

xxx

Zápas skončil výhrou 7:2 pro nás. Tentokrát se obešel i bez zranění, za což jsem byla ráda.

Na pokoj jsem došla okolo 10 večer. Sotva jsem ze sundala mikinu, někdo už klepal na dveře. Byla to El s Jackem.

E: Nechceš se jít s námi ještě projít? Vezmi klidně i Mitche.
Já: Dneska už ne, jsem docela unavená. Ale užijte si to.
E: Tak dobře, uvidíme se ráno na snídani. Ahoj.

Zavřela jsem dveře a odešla zpátky ke skříni. Vytáhla jsem Mitchovo tričko a Nike Pro kraťasy.

Lehla jsem si do postele a vzala jsem si telefon do ruky. Projížděla jsem všemožný sociální sítě. Do té doby, než se otevřely dveře a stál v nich Mitch.

„Co tady děláš," zeptala jsem se.
„Došlo mi, že už jste skončili a tak jsem tě přišel navštívit.. a rovnou jsem vzal pro tebe něco k jídlu, protože jsi nevečeřela," řekl.

Jenom jsem se usmála a zvedla se z postele. Vzala jsem Mitchovi talíř z ruky a položila jsem ho na stůl. Pak jsem ho dlouze objala.

„Čím jsem si to zasloužila," zeptala jsem se, jak jsem dojedla.
„To nemůžu být na tebe hodnej?" odpověděl mi.
„Děkuju, Mittchie," řekla jsem, než jsem si lehla zpátky na postel.

Mitch zamířil ke mně. Lehnul si vedle mě a začal mě objímat.

Pohladila jsem ho po zádech a zeptala jsem se, na co se budeme dnes koukat.

Pustil nějakej horror. Samozřejmě jsem se jako pokaždé bála a snad už hned po prvních minutách filmu jsme byla přitulená k Mitchovi.

Asi v půlce filmu jsem cítila, jak se Mitch nademne více nahnul. Ucítila jsem jeho dech na své tváři. Mezi námi bylo jen pár centimetrů, které Mitch brzo zrušil.

Když se odtáhl, cítila jsem v sobě neskutečný zmatek. Nechápala jsem proč.. vždyť ho mám ráda, nebo snad ne?

Film jsme dokoukali v pevném sevření toho druhého. Telefon ukazoval půlnoc, což znamenalo nejvyšší čas jít spát.

Popřála jsem Mittchiemu dobrou noc a zavřela jsem oči. Ještě jsem zaslechla slabé "miluju tě Viki" a pak jsem už upadla do říše snů.

xxx

Ráno jsem se vzbudila dřív než Mitch. Bylo okolo sedmé. Zvedla jsem se z postele a zamířila jsem do koupelny, kde jsem provedla nutnou ranní hygienu.

Do pokoje jsem vešla jen ve spodním prádle v domněnce, že Mitch spí.
Oblíkla jsem si šedé tepláky nároďáku a chystala jsem si dojít pro Mitchovo tričko, které viselo na židli.

Sotva jsem se otočila, viděla jsem Mitche, jak na mě se zájmem kouká. Ani jsem si neoblíkla tričko a rychle jsem vzala z postele polštář a hodila jej po něm.

„Nečum tak, blbečku," prohodila jsem rychle.

Mitch se na mě jen provokativně zašklebil a zvedl se z postele. Pomalu došel ke mně a objal mě. Rukama sjel až skoro pod pas.

„Dobré ráno," řekl potichu.
„Dobré dobré, ale musíme jít na snídani," řekla jsem.

Hodila jsem na sebe jeho tričko a společně s Mitchem jsme se vydali chodbou směrem k jídelně.

Po cestě jsme zaklepali na pokoj číslo 37. Po chvilce otevřel Jack a řekl: „Už jdeme, tak nám dejte chvilku."

S Mitchem jsme si vyměnili nechápavé pohledy, ale nic jsme neříkali.

Asi po 10 minutách konečně sedíme u snídani. Dneska jsme zaujmuli místo s kluky z Čr. Přesněji s Martinem Nečasem, Dominikem Kubalíkem a Radimem Šaldou.

Všechny jsem je navzájem představila a dokonce si spolu i docela sedli.

xxx

Český nároďák má dneska pauzu po dvou zápasech, za což Kanada dnes hraje. Slíbila jsem Mitchovi, že se přijdu podívat.

Zápas jim začíná v 15:00.

Mitch má dopoledne trénink a tak jsem se vydala na pokoj k Martinovi.

Já: Čau, můžu?
M: Ahoj, jo jasně, pojď dál.
Já: Co máš dneska v plánu, když je volno?
M: No, asi bych šel kouknout na Kanadu odpoledne, co ty?
Já: Asi taky, slíbila jsem to.
M: No jo, že mě to nenapadlo... Marner, že?

Na tohle jsem jen potichu kývla hlavou.

Martin po chvilce řekl: „Půjdu s tebou, pokud chceš a nebo pokud nemáš už doprovod."
„Nemám, takže budu ráda," dodala jsem potichu.

Asi po hodině povídání jsem opustila Martinův pokoj.