Vzbudila jsem se ráno okolo deváté, protože už dnes jsme omluvena ze školy.
Asi 10 minut jsem ještě ležela v posteli a projížděla telefon. Po té době jsem se zvedla a zamířila jsem si to přímo do koupelny.
Zalezla jsem do sprchy a pustila jsem vodu. Umyla jsem si i hlavu, abych dneska taky nějak vypadala. Po dobrých dvaceti minutách jsem vylezla ze sprchy a mokré vlasy jsem si zabalila do ručníku.
Na sebe jsem hodila černé nike tepláky a žlutou mikinu. Stoupla jsem si k umyvadlu a vyčistila jsem si zuby. Po té jsem odešla do kuchyně si nachystat něco k snídani.
Moji rodiče už byli v práci a tak jsem měla dům celý pro sebe. Umíchala jsem těsto na palačinky a pár jsem jich udělala. K nim jsem nakrájela jahody a banán.
Vzala jsem si dvě palačinky a posypala jsem je ovocem. Zbytek jsem zavřela do krabičky, aby neoschly.
Se snídaní jsem si sedla k televizi a pustila jsem si jeden díl seriálu.
Po dokoukání jsem se zvedla a šla jsem naskládat nádobí do myčky.
xxx
Je 14:00 a já se jdu chystat na cestu. Na sobě si nechám černé tepláky, které dobře zvýrazňují moji výšku. K tomu jsem si vybrala lososové tílko s mírným výstřihem. Na to jsem hodila šedou krátkou mikinu.
V koupelně jsem ještě zakryla nedokonalosti na obličeji korektorem. Na řasy jsem dala černou řasenku a rty jsem si přetřela průhledným leskem. Vše jsem to završila voňavkou, kterou jsem na sebe nastříkala v docela velkým množství.
Kufr jsem snesla do předsíně ke dveřím. Obula jsem si obyčejné černobílé vansky a naposledy se zkontrolovala v zrcadle. Mobil jsem si hodila do kapsy od kalhot a vyšla jsem.
Cesta k DRFG Aréně, kde jsme měli mít sraz s brňáky mi trvala jen asi 10 minut. Došla jsem v čas.
Je přesně 15:00 a za čtvrt hodinky už by měl přijet autobus z Prahy, který poveze už nějaké hokejisty pražáky.
Směrem ke mně se blíží Elen. Jdu jí pár kroků naproti a obejmu ji na pozdrav. Tiše stojíme a pozorujeme okolí.
Kluci se už taky začali scházet. Moc jsme tomu nevěnovali pozornost, jen občas jsme nějakého změřily pohledem.
Autobus konečně přijel a všichni jsme si šli uložit kufry do spodní části autobusu. Potom jsme s El počkaly, až všichni kluci nastoupí a do autobusu jsme vkročily taky.
Kluci nám moc nevěnovali pozornost a navzájem se zdravili a začínali si povídat. Já s El jsme to zakotvily hned asi na 5 sedadle od začátku.
Než jsme si stačily cokoliv říct, rozezněl se hlas do mikrofonu. Byl to hlavní trenér. Seznámil nás se základními pravidly. V tu chvíli se dostalo na nás.
Začal: „Určitě jste si všimli dvou hostů, kteří s námi jedou.. vypadl nám pomocník zdravotníka a tak je tu na pomoc Viki".
Opatrně jsem si stoupla a rozhlédla se po autobusu plném hokejistů. Všechny oči padly na mě. Usmála jsem se a zase jsem se posadila.
Dále pokračoval trenérův hlas: „Aby tu nebyla sama mezi bandou kluků, tak sní jede i její kamarádka Elen".
Elen se taky zvedla a usmála se.
Když se posadila zpátky na místo, slyšela jsem šepot mezi kluky. Bylo mi ja jasné, o kom si povídají.
Tří hodinová cesta, která se už od začátku zdála zdlouhavá, nakonec utekla docela rychle.
xxx
Všichni jsme vystoupili z autobusu a odebrali se do úložného prostoru pro kufry a tašky. Já a El jsme počkaly, než se ten mumraj uklidní.
Vytáhla jsem naše kufry a jeden jsem podala Elen. Druhý jsem nechala ve své ruce a společně s El jsme se vydaly do hotelu, který jsme sdíleli i s kluky z Canady a USA.
Snažily jsme se ve spleti chodeb najít naše pokoje. V tu chvíli nás vyrušil něčí hlas. Byl to Vrána a ptal se, jestli nepotřebujeme s něčím pomoct. Elen jen stála v úžasu a tak jsem promluvila já. Řekla jsem mu, že hledáme pokoje číslo 16 a 37.
Kuba řekl, že je to zrovna tahle chodba. Prý tu s námi budou bydlet Canaďané.
Můj pokoj byl skoro na druhé straně než ten od Elen.
Vzala jsem si kufr a vešla do pokoje číslo 16. Byla v něm obrovská postel, koupelna, skříň, malá lednička a balkón. Ten pokoj vypadal úžasně.
Vybalila jsem si nějaké věci a převlékla jsem se do černých legín a trička nároďáku.
Vyšla jsem na chodbu a zamířila jsem do pokoje k Elen. Ta si akorát taky vybalovala věci.
Počkala jsem, než se převlékne, abychom se mohly vydat na večeři.
Z pokoje jsem vyšla jako první. Bohužel ve špatný okamžik. Sotva jsem vykročila z dveří, do někoho jsem vrazila..
ČTEŠ
championship // cz-usa-can
Romance> Co se stane po tom, když se dvě nejlepší kamarádky dozví, že pojedou jako výpomoc do českého nároďáku?