Padlý anděl a upíři? (DL FF)

5. kapitola

Ayato POV:

Slyšet, že přijede můj otec po dlouhé době, bylo horší než můj nejhorší sen. Zatím, co Shu vysvětloval Shině (to zní jako svině), jaký vztah máme mezi otcem, tak se mi zdála nějaká divná. Jako by tu ani nebyla. Jakmile Shu domluvil ona byla na zemi v bezvědomí. Rázem jsme k ní všichni přiběhli. Reiji jí zkontroloval tlak a tlukot srdce. 

Reiji: ,, Vypadá to, že omdlela nenadálým tlakem. Bude v pořádku. Ayato odnes ji do pokoje." přikázal mi. 

Vzal jsem ji do náruče a šel k ní do pokoje. Jemně jsem ji položil na postel a přikryl ji. Byla tak krásná, když na nás nekřičela. Lehl jsem si k ní a taky jsem tam usnul. Ráno jsem naštěstí vstal dřív než ona, takže jsem se vyhl výprasku. Zvedl jsem se z postele a před odchodem jsem se na ni ještě jednou podíval. Náhle se vzbudila a  řekla něco co jsem nečekal. 

Shina: ,, Musím zabít Touga Sakamaki" a pak zase ulehla ke spánku. 

Byl jsem v šoku. Atentát na mého otce plánuje hodně lidí, ale nikomu se to již nezdařilo. Nakonec jsem odešel z jejího pokoje a přemýšlel jestli bych to měl nebo neměl říct ostatním. Rozhodl jsem se že si to nechám pro sebe. Šel jsem se připravit do školy a nechal jsem to být. Mohla to být jen náhoda.

Shina POV:

Vzbudila jsem se v posteli a jediný, co jsem si pamatovala než jsem omdlela je, že mám zabít Touga Sakamaki. Teď mi to došlo. Sakamaki já blbka, že jsem si toho nevšimla. A to má dneska přijet. Jak já nesnáším svůj život. vylezla jsem z postele a šla udělat ranní hygienu. V uniformě jsem sešla dolů a připravila jsem si cereálie s mlíkem. Dojedla jsem moje cereálie a za tu dobu, už tu byli všichni a jedli toast s máslem, šunkou a sýrem. Jako včera jsme všichni nasedli do limuzíny a jeli jsme do školy. Všichni jsme se ve škole rozešli po svých. Měli jsme test z chemie, tu zvládám s přehledem. Jinak se nic nedělo. Cestou k limuzíně jsem potkala zase modelku, která mě neustále otravuje pro jednou jsem se ho zbavila. Rychle jsem běžela k limuzíně a nasedla do ní. Doma nás Reiji poučoval, jak se máme a nemáme chovat. Prostě typický řeči. I slušně jsme se měli obléct tak to mě podrž. Na večeři si pan Sakamaki povídal jen s Reijim a někdy promluvil i na Shua. Náhle však promluvil na mě.

Tougo: ,, Pověz mi Shino. Líbí se ti u nás. Neprovedli ti mí synové nic." Promluvil na mě tím slizkým hlasem.

Shina: ,, Pane Sakamaki vaši synové se chovají podle toho, co znám" odmlčela jsem se přemýšlela jsem jestli jim mám nebo nemám udělat ostudu. rozhodla jsem se, že obojí ,, se ke mě chovají mile. Sice se tu někde najde výjimka." koukla jsem na trojčata ,, ale jinak bych nic dalšího nepodoktla." 

Tougo: ,, To jsem rád, že se ti tu líbí." oplzle se na mě usmál. 

Musela jsem opětovat úsměv jako slušnost. Pan Sakamaki po večeři odjel a já si konečně mohla sundat tu masku. Šla jsem rovnou do pokoje. Byla jsem unavená, ikdyž jsem nic moc namáhavého nedělala. Napustila jsem si vanu a odpočinula jsem si od všech problémů. Když už voda studla vylezla jsem z vany. Vypustila jsem ji a převlékla se do noční košile. Lehla jsem si do postele, ale náhle mě objali nějaké ruce kolem pasu. Už jsem chtěla křičet, ale dotyčná osoba mi zakryla rukou pusu. Podle pachu jsem rozpoznávala Ayata.

Ayato: ,, Víš mrško. Líbíš se mi od prvního setkání." řekl Ayato a já ne to jsem zrudla.

Avšak né vzteky, ale pocitem, který jsem nikdy nezažila. Myslím, že cítím něco k Ayatovi. Bylo pozdě večer, tak jsem ho nechala být. Cítila jsem teplo. Teplo domova. Po třech pokus usnutí, už jsem počtvrté usnula. Probudila jsem se brzy ráno, protože jsem se cítila jako placka. Aby ne Ayato mě používal jako lidskej polštář. 

Shina: ,, Ayato. Propustíš mě. Cítím se jak placka."

Ayato: ,, Ještě 5 minut."

Shina: ,, Tak to ne tuhle větu znám moc dobře." řekla jsem a začala se všerůzně kroutit, abych se dostala z jeho sevření. 

Ale ten mě sevřel ještě víc, až jsem se úplně nedokázala pohybovat.

Ayato: ,, A jinak. Cítíš ke mě něco." koukl na mě a já zase zrudla. 

Ayato se vítězně usmál a dál polehával. 

Shina: ,, Co se tu šklebíš. Nic jsem neřekla."

Ayato: ,, Sice neřekla, ale zrudla jsi a to povídá o všem." no to jsem si zakryla obličej. 

Ayato: ,, Budeš moje." 

Nevím, co je to láska nikdy jsem nic takového nezažila. Ayato mi pil krev, ale i tak jsem k němu cítila něco co se popsat nedá. 

Shina. ,, Dobře, ale mám jednu podmínku. Toto bude jen mezi námi." Ayato se na mě koukl s jiskřičkami a náhle mě políbil. 

Ayato ze mě slezl a podal mi jako elegán ruku a pobídl mě abych vylezla z postele. Přijmula jsem ji, ale asi to vypadalo směšně, když jsem vypadala jak vařený humr. Po ranní hygieně jsme šli dolu na snídani. Něco nebylo v pořádku. Všichni tu byli včas na snídani a lišácky se po nás dívali. Nechala jsem to být a sedla jsi ke stolu a začala jsem pít čaj. 

Laito: ,, Gratulujeme Vám ke vztahu." řekl Laito a já se málem udsila chlebem. 

Shina: ,, Co tím myslíš."

Laito: ,, Holka tady se nic neutají. Slyšíme vše." a já zase zrudla.

Laito: ,, A kdy bude svatba a děti. Moooooc bych chtěl být strýčkem." začal Laito skákat a pokřikovat jako holka.

Arika: ,, Jsem ráda, že tu se Subarem nejsme jediný pár." znělo to něco jako gratulace. 

Shina: ,, Laito přestaň tu skákat. Jsi snad nějaká holka nebo co. A ráda bych se v klidu nasnídala." ukončila jsem debatu a dopila jsem svůj čaj.